O čem je vaše třetí část besedy Zmizelá Šumava?

Dnes tu promítáme třetí řadu příběhů z našeho seriálu Zmizelá Šumava. My jsme s Honzou Fischerem (režisér stejnojmenných dokumentů internetové televize Stream.cz - pozn. aut.) natočili celkem 40 příběhů ze Šumavy. K tomu samozřejmě existuje i knížka, kterou jsem napsal v roce 2014. Její druhý díl se už zpracovává a k mání bude po prázdninách. Ta knížka se hodně prodává, vlastně z knihy se stal už bestseller a mají o ni zájem třeba i lidé z Moravy, Beskyd atd.

Poslední léta trávíte jako publicista a kronikář s velmi obsáhlou sbírkou materiálů a příběhů ze starých, dnes už zaniklých osad a obcí, které v bouřlivém 20. století zmizely z mapy šumavského kraje. Jak jste k této zálibě přišel?

K tomu koníčku jsem přišel, když mne v roce 1975 přeřadili z učitelského místa do kotelny. A když už jsem tam byl druhou pětiletku, málem jsem z toho zblbnul, poněvadž jsem tam byl sám. Lidé mi říkali, abych se učil nějakou řeč. Já říkal: „Na co řeč, když nikam nesmím."

Naštěstí jsem doma našel 20 starých pohlednic, a to byl impuls k tomu, že se sbírání starých příběhů stalo mým koníčkem. Ale že z toho vznikne kniha, DVD a dokonce i seriál na Stream.cz, to jsem v začátku vůbec netušil. Nejsem žádný vědátor, ale zaznamenávám příběhy, které jsem slyšel, ověřil si je, a jsem rád, že moje práce našla odezvu.

V seriálu Stream.cz Zmizená Šumava nás na tato místa s pohnutou historií zavádíte. Máte radost, že ve vašem věku máte takovou popularitu?

Mám z toho radost, i když kolikrát už mi není milé, že pořád píšou Kintzl, Kintzl... Lidi vám úspěch závidí! Já jim to přeju, poněvadž závist je naše dobrá vlastnost. A zase jsem rád, že na druhé straně lidi řeknou: „Pane Kintzl, tohle bylo bezvadné!" Tak mám z toho radost a možná, že ještě něco uděláme. 

Jste učitel, sportovec a uznávaná šumavská legenda. Čím se cítíte nejvíc?

Úplně nejvíc se cítím obyčejným člověkem. Nejsem žádný vědátor, ale mám Šumavu rád a rád jsem ty příběhy v druhé polovině svého života zaznamenával. Jsem rád, že ty příběhy nezůstanou zapomenuty, protože nám připomínají lidi i krajinu, která dnes už neexistuje.

A jak vzpomínáte na natáčení seriálu Policie Modrava? Vy sám jste se stal předobrazem pro jednoho ze seriálových hrdinů...

S režisérem Jaroslavem Soukupem jsme kamarádi. Já mu vyprávěl všelijaké příběhy, které on v seriálu použil. Potom jsem filmovému štábu pomáhal vybírat na Šumavě zajímavá místa pro natáčení – domečky, cesty, bunkry. Takže za to mne režisér odměnil tím, že v seriálu použil mojí osobu. Tehdy jsem se setkal i s Ladislavem Mrkvičkou. Režisér Soukup mu dal přečíst knihu o mně a pak jsme si ještě popovídali, aby poznal moji letoru. S tím, jak mne zahrál, jsem byl spokojený. Jen mne mrzí, že teď je pan Mrkvička hodně nemocný. Naposledy jsem ho viděl, když se natáčelo v Sušici v domově důchodců. Už těžko chodil, ale přesto scény zahrál. Zřejmě to bude jeho labutí píseň... Myslím, že ten seriál ohromně zpropagoval naši krásnou Šumavu.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.