Název Červené pondělí však není odvozen od červených zadečků, ale na červeno zbarvených vajec - kraslic, o nichž se věřilo, že mají zvláštní sílu, protože červená barva byla barva Kristovy krve, a jako taková představovala barvu síly i života.

Toho dne se odbývala pomlázka, velikonoční hodování, mrskút (proto „mrskaný pondělek"). Zvyk sám je velice starého původu, stejně jako zdobení kraslic. Původně šlo zřejmě o magický obřad, jehož se účastnili dospělí, teprve časem se posunul do polohy zábavy.

Dům od domu chodívali mládenci za děvčaty, později hlavně děti se spletenými pomlázkami (dynovačkami, mrskačkami, šlehačkami, na Moravě tatary) z vrbového proutí, zdobenými stuhami. Jimi šlehali dívky i ženy, vinšovali a dostávali za to malovaná vajíčka. Toto základní schéma velikonoční pomlázky mělo řadu místních variant. I když dívky při mrskání křičely, na oko utíkaly a durdily se, byla by se velice hněvala ta, za níž by nějaký hoch nepřišel vymrskat ji. Na Slovácku je dokonce pomlázka znamením přátelství mezi rodinami. 

Obřadnímu šlehání se připisovala magická síla

Koledníci s pomlázkami by měli o Velikonočním pondělí vyrazit už za časného rána, neboť věcí jejich prestiže by mělo být podle tradice zastihnout děvčata ještě na lůžku. Obřadnímu šlehání se připisovala magická síla spočívající v probuzení životní síly a aktivity, omlazení a ozdravění. Na Chodsku vždy vyšlehal hospodář celou rodinu a čeládku, aby nebyli líní.

O stáří velikonoční pomlázky a její po staletí nezměněné podobě svědčí vzpomínky pražského kazatele Konráda Waldhausera, žijícího ve 14. století, že se manželé a milenci v pondělí velikonoční šlehají metlami, tepají i rukou. Deník z doby vlády Rudolfa II. uvádí, že v Praze se před Velikonocemi prodávaly po ulicích pestrobarevné metly, s nimiž pak všichni venku pobíhali. Potkal-li prý kdo pannu, šlehal ji po ramenou i rukou, aby dostal velikonoční vejce. Této kratochvíli se oddávali i zemští úředníci. 

Koledníci dostávali vajíčka malovaná i jednobarevná, nejčastěji červená, stejně jako bohatě malované i jinak zdobené kraslice. Od pohanských dob bylo vejce symbolem života. Snad právě proto se spojovalo s oslavou jara.

Proč se malují velikonoční vajíčka aneb Jak Ježíš proměnil skořápky ve zlato

Lidová legenda z okolí Hradce Králové vysvětluje vznik tradice malovat velikonoční vajíčka. Když Ježíš se sv. Petrem chodili po světě, přišli do jednoho statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla v celém stavení ani skývu. V tom uslyšela kdákání slepice, doběhla do kurníku a našla vejce. Upekla ho v teplém popelu a jím nakrmila oba pocestné.

Když odešli, chtěla smést koštětem pohozené skořápky. Jaké bylo její překvapení, když uviděla, že se proměnily ve zlato! Selka potom každého pocestného obdarovávala vejci, ale žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.

Zdroj: (Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje) a internet.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.