Kdy vám učarovala Amerika?

Vlastně nejdřív jsem začal snít o kovbojích. Můj strýc na venkově měl na půdě starou truhlu, ve které měl staré rodokapsy, a když mně bylo 12 let, tak jsem je objevil a začal hltat. Já nevyrůstal na Jiráskovi, ale na brakové literatuře. Ovšem ti hrdinové bez bázně a hany, kteří vždy prosazovali spravedlnost a čestnost, mně okouzlili. A právě od kovbojských příběhů byl potom už jen krůček ke country muzice. Někdy v roce 1954 jsem poprvé slyšel nahrávku Rudolfa Cortése, který s orchestrem Karla Vlacha nazpíval písničku Starý honec krav. Tehdy jsem si představoval ty kovboje a přízraky, které táhnou tmou, což byla taková klukovská romantika. A tím to všechno začalo. Ovšem o Americe jsem mohl jenom snít až do roku 1989. Potom se naštěstí otevřely hranice a ten sen se pomalu začal stávat skutečností.

V Americe jste se toulal městy, pouštěmi, horami, viděl mrakodrapy, přehrady, vojenské základny. Co vás nejvíc ohromilo?

To je těžké říct, protože to je vlastně celý kontinent. Jejich život i příroda, charaktery i kultura jsou tak rozmanité, prostě o Americe se nedá zevšeobecňovat. Je tam všechno, ale musíte najít ta správná místa. Třeba jedny z nejkrásnějších horských štítů jsou Skalisté hory. Líbilo se mi také v Los Angeles, kde je Hollywood, ale také hodně muzeí a koncertů. Jen dvě hodiny jízdy autem jsme měli od místa, kde jsme bydleli, do Medvědích hor s nejvyšší horou 2684 metrů nad mořem, takže báječné sněhové podmínky, ale deset minut autem jsme měli k moři do Santa Moniky. Ta pestrost se mně líbila nejvíc.

Z vašeho cestování po Americe vznikla krásná knížka.

Cest do Ameriky bylo asi pětadvacet, takže kdyby se to sečetlo, strávil jsem tam několik let. Z cest jsem si psal deníky. Moje kniha Toulky Amerikou spatřila světlo světa na konci roku 2018 a vznikla tak, že jsem ty příhody vyprávěl svým přátelům. A mně se v Americe stalo neuvěřitelné množství příhod. Všechny jsou pravdivé, nic jsem si nevymyslel. Například jak mne šikanovala policie, jak mi dali pokutu 150 dolarů a jak se mi potom omluvili atd. A takových příhod je ta knížka, která má 240 stran a 50 fotografií, plná.

Jaká byla práce na knize?

Radostná, protože jsem si znovu připomínal, co jsem prožil. Knihu jsem chtěl napsat tak, abych inspiroval ty, kteří tam chtějí jet, abych jim poradil a svými zkušenostmi pomohl. Nepíši o těch úplně nejznámějších místech, ale zvu na méně známá, ale také krásná. Na druhou stranu už tam řada lidí byla, čili jsem chtěl, aby si porovnali s humorem své zážitky s mými. A třetí skupina čtenářů je taková, která tam nebyla, ani tam nikdy nepoletí, ale chci, aby se pobavili a aby se něco dozvěděli o životě obyčejných lidí. V řadě fejetonů přináším příběhy o půjčování aut, způsobech ubytování, jak se tam chodí do divadla nebo do základní školy. Navíc přináším reportáže z míst, kam se běžný turista nedostane, např. z vojenské základny, kde testují nejnovější americká letadla nebo z laserových laboratoří u San Francisca. No, bylo toho hodně...

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.