Jaký vztah máte k Šumavě?

Jsem z Jindřichova Hradce, to není daleko od Šumavy. Jezdím v rámci koncertování do Domažlic, Kdyně, Klatov, takže znám tento kraj z mých cest. A můj vztah k Šumavě je niterný, je to kus krajiny, která u nás nemá obdoby.

Kdy jste v sobě objevil talent k psaní soudniček a zhudebňování kuriózních příběhů ze života?

Mé snažení stát se písničkářem se dovršilo v době, kdy jsem studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Hledal jsem nějakou "písničkářskou" parketu, která ještě není obsazená. Zkoušel jsem různé směry, ale všechno už někdo dělal lépe. Až jednou mě napadlo přepsat soudničku do písničky. A protože tyto soudničkové příběhy diváky zaujaly, řekl jsem si: To by mohlo být ono!

Na kontě máte dvanáct vydaných alb. Které z nich máte nejraději?

Nemohu říci, že bych měl nejraději jen některé z vydaných alb, každé z nich zahrnuje nějaké období mého života. Zásadní význam ale mělo první album Soudili se (1985), vyšlo v době hluboké totality jako černá vinylová deska. Písničky z tohoto alba pořád hraju, lidé je znají a baví je příběhy poslouchat. Alba, která byla vydána v dalších letech, na soudničky navazovala, jen album s Mirkem Palečkem Tenisová akademie (1999) úplně vybočuje z mého záběru. Je celé o tenise – já i Mirek jsme nadšení tenisté. Ohromně mě bavilo psát texty na tenisové téma.

Napsal jste i tři knihy - Když se smějí paragrafy, Minimum k soudu a Soudníček. Pracujete na nějaké další knížce?

Nepracuji, protože to neumím. Mé knížky jsou knížky v uvozovkách. Obě jsou vlastně texty doplněné nějakými perličkami. Jen Minimum k soudu byl skutečně text - řekl bych právnicko-zábavný - o tom, jak to dříve chodilo u soudu. To mě docela bavilo a knihu v této formě jsem schopen ještě napsat, protože to je z mé profese. Ale napsat normální knížku ani zkoušet nebudu, protože to fakt neumím. Zůstanu raději u písniček.

Do Janovic jste zavítal s koncertem Písničky zpod taláru. Co tu zazní?

Zazní zde průřez celou mojí tvorbou od nejstarších až po nejnovější zhudebněné soudničky, takže od všeho trochu. Samozřejmě do toho koktejlu přidám i perličky ze spisů, protože ty jsou „kořením života".

Na co se vás lidé nejčastěji ptají?

Třeba je zajímá, jestli to, o čem ve svých soudničkách zpívám, je všechno pravda, jestli si to nevymýšlím. A že se třeba ten samý kuriózní příběh někomu stal v sousední vesnici. Často mi dávají i nějaké náměty, takže povídání s nimi je moc prima a občas i inspirace na novou písničku z toho vzejde.

Jste známý český advokát a folkový písničkář. Čím se cítíte víc?

Já měl různá období. Před pár lety jsem si řekl, že už nebudu jezdit na koncerty a budu jen advokát – a nějaký čas jsem pouze advokátem opravdu byl. Měl jsem ale i opačné myšlenky, že budu jenom hrát a nebudu už advokát. Ale protože mám písničkovou tvorbu s profesí advokáta úzce propojenou, zjistil jsem, že to jsou spojené nádoby, že jedno bez druhého nefunguje k mé úplné spokojenosti. Takže jsem vlastně stále ten „zpívající právník".

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.