Jaký máte vztah ke Klatovům?

Mé dětství je spojeno s Klatovy – krásným a někdy i trochu zádumčivým městem, kde jsem se učila poznávat lidi a svět. Patří k mému životu, stejně jako všichni ti, s nimiž se má cesta prolínala. Chladivý kámen majestátních věží a hradebních zdí ke mně dodnes tiše promlouvá vzdálenou minulostí a vypráví svůj příběh. Když se nořím do vzpomínek, vždy znovu a znovu cítím to tajemné kouzlo. Tam někde vznikala má láska k historii. A mí dávní průvodci časem mlčky čekají, až se sem opět vrátím.

Mnohé se změnilo, ale srdci stačí lehounký závan, pohled na známá místa… Mé kroky vedou ke škole a před očima se začínají vynořovat zasunuté vzpomínky a známé tváře. Mnohé z nich se dotkly mého srdce a navždy v něm zůstaly. Zaplavuje mě vlna nostalgie a radosti. Kdesi uvnitř mají všichni své místo, které se občas připomíná. Stejně jako toto město i my jsme se změnili, přibyla léta, vrásky, zkušenosti, ale každý návrat je pro mne spojen s vděčností za prožitá léta dětství. Miluji tohle město a zdá se mi, že je to láska stejně hluboká jako k lidem. Láska, která prostoupí člověka a zažehne v jeho duši světlo.

Kdy jste vlastně odešla z Klatov?

Z Klatov jsem odcházela v roce 1977, ve svých patnácti letech, studovat na Střední průmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově. A tam jsem se i vdala a zůstala. Velmi ráda se do svého rodného města vracím, Klatovy jsou moje srdeční záležitost.

Co říkáte na klatovský Pavilon skla?

Fantastická stavba, moc se mi líbí! Uvnitř pavilonu jsem poprvé. Znám jeho interiér z fotografií, ale skutečnost umožňuje mnohem intenzivnější vjemy. Působí moderně, stylově čistě, přehledně, pojme velký počet exponátů, takže opravdu se je na co dívat a nabízí i možnosti dalších aktivit, které zde pravidelně probíhají. Prostě úžasný!

Kdy vám učarovalo ryté sklo, kterému jste zasvětila celý svůj život?

Jsem přesvědčená, že určité věci nás v životě mají potkat. Na základní škole v Klatovech jsem navštěvovala šest let Lidovou školu umění. Ráda jsem kreslila a přála si studovat školu, kde bych se mohla v kresbě dál rozvíjet. Kamenickošenovská sklářská škola toto nabízela. Chtěla jsem malovat sklo, ale při volbě oddělení v prvním ročníku zvítězila rytina. Byly to studentské práce vystavené na chodbách, které mi učarovaly. Protože rytina je skutečnou královnou zušlechťovacích technik, jejím prostřednictví lze cokoliv zobrazit, může být hravá, tajuplná, dokáže vyjádřit emoce člověka - a to vše mne na ní oslovuje i fascinuje.

Co chcete vzkázat na závěr našeho rozhovoru?

V přednášce k aktuální výstavě Mistrovská rytina skla, která je k vidění v Pavilonu skla do 14. dubna, jsem hovořila o počátcích této techniky, o tom, proč se rozvinula právě v naší oblasti, a co vše ovlivnilo její rozvoj. Ráda bych proto pozvala do Sklářského muzea v Kamenickém Šenově, do expozice rytého a broušeného skla, věnované rytému sklu od 17. století po současnost - tedy Mezinárodním sympoziím rytého skla, pořádaným jako trienále od roku 1996.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.