Ke sklu se dostal náhodou. „Protože mi soudruzi zakázali jít na střední školu, chtěl jsem se učit uměleckým kovářem, ale obor byl spojený s maturitou, tak mi to také zakázali a jediná možnost ve výtvarném oboru byla jít se učit pro Sklárny Bohemia - provoz Annín. Absolvoval jsem učiliště v Poděbradech a sklářskou školu v Železném Brodu. Až mnohem později jsem se v oboru našel. Broušený křišťál, ten kamínkový dekor je o trpělivosti, ale je to furt stejné. Proto jsem se hned po revoluci začal realizovat a dělat svoje technologie a nápady, které se ujaly. De facto jsem nějaké technologie zdokonalil a vymyslel. Takže jsem dělal i pro jiné sklárny jako Škrdlovice, Nižbor, Moser a učil jsem to různě u nás i ve světě,“ vzpomíná Jan Gábor.

Hned 1. ledna 1990 si vytvořil firmu - malou brusírnu. Tu už vlastně provozoval nějakou dobu. „Ve skutečnosti jsem ji ale měl od roku 1986 v paneláku na místě šatní skříně. V devadesátém jsme rychle přestavěli dům u fary a v létě jsme začali pracovat a prodávat. Začínal jsem jen s brusírnou a pískovačkou. V roce 1998 přibyla do sklárny sklářská pec. Ta mi otevřela nové možnosti v dekorování skla. Původní prostory začaly pro nás být příliš malé. Proto jsme se s galerií přesunuli na náměstí. Potom jsem koupil domek u řeky na Fufernách a přesunul tam výrobu, a v roce 2017 i galerii a muzeum sklářské výroby. V něm mám asi tři tisíce různých sklářských exponátů,“ prozradil Jan Gábor.

I když je v důchodu, práce se sklem ho stále baví. „Pořád zkoušíme něco nového. Teď dělám zakázky, jejichž výrobu nemám komu předat. Jsou to hlavně kulturní a sportovní ceny,“ říká s úsměvem sklář, pro jehož tvorbu je typické používání netradičních technik a neustálá inovace.

Používá např. netradiční techniku hluboké reliéfní pískovačky. „U nás něco takového nikdo nedělá a v celé Evropě je jen jedna dílna v Německu, kde se tomu věnují. Velkou zajímavostí jsou také výrobky sekané diamantem. S ním skláři pracovali už v minulosti. Já jsem ale techniku posunul do jiných dimenzí. Dříve tyto práce připomínaly rozrastrovanou fotografii. Já s diamantem dělám s mnohem větším důrazem. Hlavní je zkoušet a stále hledat něco nového,” dodává muž, který práci se sklem zasvětil celý svůj život.

„Výstava splnila mé představy. Jsem rád, že lidé ještě stále mají o sklo zájem, o čemž se někdy dalo i pochybovat při různých vlnách Ikei a plastiku. Hlavně jsem vděčný za přestavbu klatovského Pavilonu skla, protože ještě pamatuji, kdy tady byly výstavy karafiátů a takové socialistické výstavy proti fašismu. Ale tohle se vážně povedlo. Pavilon skla je nádherný! Dokonce jsem pro PASK dělal i cenu za architekturu, když byl vybrán jako Stavba roku. Vidím to stále jako nejprestižnější pavilon pro sklo a velice důstojný,“ zhodnotil sušický sklář.

Na výstavě Jan Gábor prezentuje především sklo inspirované obdobím secese. V posledních letech se zabývá také výrobou irisovaného skla inspirovaného šumavským secesním sklem firmy Lötz.

Výstava bude k vidění do 14. června.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.