Na nevysokém návrší, stromy porostlém, stojí rozvaliny kdysi župního hradu českých králů. Ponejprve tu bývalo nad řekou Otavou slovanské hradiště, ostroh byl strategickým místem. Podle hradu se kraj nazýval Prácheňský, bylo to administrativní středisko.

Óda na ruinu

Jezuita Bohuslav Balbín, velký znalec české historie, o Práchni píše: „Jen jedna hora blíž samých Horažďovic, totiž Prácheň, odchyluje se svou podobou od ostatních, neboť má na té straně k řece boky nedostupné, velmi příkré. Z černého lesa, který vrch tento pokrývá, vyniká kostelíček stojící o samotě, krásné to místečko, ten starožitný kostelík se hřbitovem uprostřed lesa, starodávné valy a příkopy věků dávno minulých, zříceniny hradu ve 14. století postaveného vábí k tichému odpočinku a k rozjímání, co tu bývalo a co tu jest nyní.“

Jezuité a Temno

Jaké to poetické vyznání krásným jazykem od jezuity, od příslušníka řádu, který proklínal jako protičeský A. Jirásek. Období černých fráterů nazval Temnem.

Líčil zde krátkou dobu pálení české literatury, i období, kdy k nám zlí Habsburkové zatáhli ohavné baroko, aby děsilo lid neznalý a poddaný. Výplodem zla byl Koniáš, který venkovany peklem strašil a na 30 tisíc knih nechal spálit.

Ale na druhou stranu tu byli Bohuslav Balbín a další, kteří vědomosti šířili. Balbín dokonce obhajoval národní jazyk v proslulé Obraně jazyka českého. Jezuité bránili Prahu před Švédy. 

Byli to především učenci a učitelé, zároveň šiřitelé katolicismu. Jedno s druhým, ale Balbín měl pro jazyk cit.

Pevnost Bavorů a Půty

Ke zřícenině se dá vyjet, nebo vyjít z města podle bývalého Rosenauerova mlýna cestou mezi pastvinami. Vyjdete u kostelíka svatého Klimenta, jediného pozůstatku po bývalé vsi Prácheň. Rozvaliny jsou docela velké, za výlet stojí.

Hrad připomínaný v roce 1045 byl opěrným bodem Přemyslovců, tehdy dřevem a hlínou opevněný. Záhy byl opuštěn a zanikl. Horu daroval Jan Lucemburský Bavoru III. ze Strakonic, ten začal stavět pevný kamenný objekt. Hrad dokončil zakladatelův bratr Vilém.

Hrad s velkou válcovou věží patřil Bavorům do 15. století. Rod vlastnil i Horažďovice, kde zemřel roku 1307 při obléhání města český král Rudolf Habsburský. Majitelé se usadili ve městě, hrad je přestal zajímat. Gotiku vystřídala renesance.

Stojím v záplavě sněženek, jaterníků, vykukují podběly a fialky. Dívám se na plné koryto Otavy, směřující od Sušice. Ještě je vidět, až se křoviny olistí, nebude vidět nic. Teď je tu klid, ptáci se předhánějí ve cvrliku, klíšťata se připravují na zákus.

Neobývaný hrad pustl, o jeho znovuzrození se postaral v 15. století Půta Švihovský. Doopevnil ho, ale pobyt zde byl krátký. V 16. století už je znovu pustý, zbyla část válcové věže, a rozsáhlé obvodové hradby zesílené flankovacími věžemi.  

Určitě se zastavte ve městě, stojí za návštěvu. Informace na náměstí a v zámku. 

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.