Říčka Ostružná, která je někde je uváděná jako Pstružná, se pozvolna vine a vytváří nádherné a neopakovatelné scenérie. U obce Velhartice jakoby oddělovala dva světy. V tom prvním, který se rozprostírá na levém břehu, již od středověku žili, pracovali a také umírali lidé. Je zde i známý a turisty oblíbený středověký hrad, založený na přelomu 13. a 14. století.

Zcela odlišný je pak druhý svět, rozprostírající se na pravém břehu. Zde máte pocit, že jste vstoupili do divoké a nedotčené přírody, chráněné mohutným a z velké dálky viditelným kopcem Borek.

Přírodní rezervace

Výjimečnost této lokality si stát uvědomil včas a již počátkem devadesátých let minulého století vyhlásil Borek za přírodní rezervaci, jejímž posláním je ochrana reliktního boru jako zbytku přirozeného rozšíření borovice.

„Území patří do mírně teplého okrsku s chladnou zimou, roční úhrn srážek se pohybuje kolem 580 mm s maximem v červenci, počet dní se srážkami je průměrně 120. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 7,5 ºC, počet vegetačních dnů bývá více než 150. Sněhová pokrývka leží v průměru až 50 dnů, převládají západní větry," uvádí se na informační tabuli.

Zlato a stříbro

Borek ale již v době středověku upoutal pozornost něčím jiným – zlatem a stříbrem, které se zde těžilo. Kdy přesně byla těžba započata, se neví.

Například Zdeněk Lev z Rožmitálu, kterému patřilo velhartické panství, požádal v roce 1511 krále Ludvíka Jagellonského o svolení k dolování rud zlata, stříbra, cínu, olova a dalších kovů. Lze však předpokládat, že lidé se snažili přinutit Borek vydat své bohatství dávno předtím.             

Kam až vede štola?

Po dávném dolování se dochovala štola, do které se bohužel nedostanete, neboť je zabezpečená mříží. Tak tomu ale nebývalo. Ještě v osmdesátých a počátkem devadesátých let minulého století byla volně přístupná a lidé se z přirozeného respektu a možná i strachu nepouštěli hlouběji do nitra kopce.

„Za zamřížovanými dveřmi vede rovně asi 150 metrů dlouhá chodba. Z této chodby se pak do stran větví přibližně 5 ramen, z toho dvě jsou jen prostory 1 x 1 metr. První rameno chodby vede hned vlevo za vchodem a končí zhruba tak po 50 metrech, kde se mírně stáčí doleva. Celá chodba je asi tak 2 metry vysoká a 1,50 metru široká. Zajímavá je však prostora, která je zcela zatopena vodou a nachází se v podlaze po levé straně hlavní chodby. Je tady jasně vidět, že důl má ještě jedno patro vedoucí pod hlavní chodbou. Jak je však hluboké a kam vede jsme nemohli zjistit, jelikož nám v tom bránila již zmiňovaná voda. Říká se, že právě tato zatopená chodba vede celým vrchem Borek a vyúsťuje až někde u Horního Staňkova v místní usedlosti kdesi ve sklepě," uvádí se na internetových stránkách Klubu přátel podzemí.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.