Barokní, klasicistní až po historizující, domy mají hluboké sklepy, některé ale v minulém století zazdili. Dominantami jsou tři věže. Dolejší (Pražská) bránu, vstup do náměstí, zbudovali jako součást městského opevnění ve 13. století. Další je věž Chodského hradu s Chodským muzeem. 

Poslední stojí téměř ve středu náměstí, do něhož se naklání o 60 centimetrů. Věž stojící u arciděkanského kostela Narození Panny Marie, je asi jednou z našich nejšikmějších. Stavba je 56 metrů vysoká, zdi má silné 2,5 metru. Když zdoláte 194 schody, naskytne se vám nádherný výhled na město a návrší kolem. Odklon je z důvodu měkkého podloží, původně sloužila jako součást opevnění a hláska. Na věži sloužil hlásný. Ve městě chodí ponocný. 

Na radnici najdete desku s poděkováním americké armádě, která město v květnu 1945 osvobodila.

Další dominantou je bývalý klášter augustiniánů, založený Václavem I. Jeho zeď lemují soch světců, někteří jsou téměř neznámí.

Pevnost proti Bavorům 

Domažlice byly původně trhovou osadou, tehdy asi s názvem Taus, na významný opěrný bod u hranic s Bavorskem je povznesl Přemysl Otakar.

Za husitských válek stály Domažlice na straně kalicha, křižáci tu potupně útěkem skončili poslední křížové tažení proti husitům roku 1431.

Laminger byl předčasný kapitalista

Město je spjato s Chody, ti také křižákům v průsmycích pořádně zatopili, hlavní je ale vystoupení proti Volfovi Maxmiliánovi Lamingerovi z Albenreuthu, (1634-1696) známému jako Lomikar.

Ze Starých pověstí ho známe jako utlačovatele svobodných Chodů. Kterými nikdy nebyli, povětšinou byli v zástavě některému šlechtici, královská pokladna byla stále prázdná, tak přecházeli od vrchnosti k vrchnosti a své svobody si líčili moc růžově. Zastavil je i Karel IV, i jeho otec...

Negramotní Chodové měli o svých právech značně nadsazené představy.

Lomikar versus Chodové potažmo Kozina byl střet moderna se starými pořádky. Lomikar byl dobrý, ale zarputilý ekonom. Zřizoval vrchnostenské dvory, textilky, hamry, sklárnu… K tomu potřeboval robotníky. Chodové to odmítali.

Žádná bitva u Pocinovic se nekonala, žádný chodský prapor se psem nebyl, neříkali si Psohlavci. To si vymyslel, a moc hezky, Alois Jirásek, dějiny potřebují reky, a zvláště v národně povzbuzujícím boji. Lidé chtějí mravní ideu a s tím uměl Jirásek pracovat velmi dobře, dodnes mu řada lidí vše věří. I golema a doktora Fausta. 

A Taus?

"Žádnej neví, co jsou Domažlice, žádnej neví, co je to Taus. Taus je to německy, Domažlice česky, žádnej neví, co je to Taus." (lidová píseň)

V 10. století se mluví o Tuhošti, Tugustu, což byl název knížecího hradu. . V listinách ze 12. století se objevuje in Domaselicz (Domaselic, Domaselicz) jako název sousední osady. Názvy byly vyhraněné jazykově. Nám zůstaly Domažlice. 

A Chodsko, krásná krajina, místní skvělé koláče a... je toho mnoho. Hlavně tradice.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.