Cesta lemovaná sochami

Což je hezká legenda, ale možná to bylo trochu jinak. Od Domažlic k návrší na Baldově se táhne mělký úvoz. V poslední části ho lemují skulptury, které vznikly v roce 2013 při mezinárodním sochařském sympoziu Tusta Sculpta na památku střetnutí nazvaného Bitva u Domažlic. Materiálem je trachyt a dřevo se sklem.

Je to krásná procházka s rozhledem na Domažlice a okolí. Na vršku dlouho stála jen malá kaplička, v roce 1931 se měl začít budovat památník ve tvaru kalicha i s rozhlednou, nakonec zbudovali pouze podstavec. Nynější dílo vytvořil sochař Václav Fiala.

Po Žižkovi přišel kněz Prokop

Po Žižkově smrti se jeho odpůrci radovali, že v Čechách bude klid. Ale nebyl, do čela husitů se postavil Prokop Holý (na rozdíl od většiny nenosil bradu), později zvaný Veliký. A šlechtě i církvi škodil jako jeho předchůdce.

Papeženci sehnali peníze a válečníky na další dvě křížové výpravy. Jednu prohráli u Tachova, kde hnali křižáky až na hranice, druhou u Ústí nad Labem. Tam honili a přeukrutně mordovali míšeňské rytíře. Na tom místě se dodnes říká Na běhání. (Prý to bylo i podle úplavice v křižáckém táboře, do potoka snad husité svedli neřádstvo.)

Prokop bojoval jako Žižka ve jménu božím, ostatní ve jménu kořisti. Jenže měšťané a obchodníci potřebovali obchodovat a vyrábět, ekonomika byla v totálním rozvratu, husitská šlechta bohatla více než předtím nenáviděné kláštery. Doma si občas brali navzájem, ale záhy už nebylo co. Polní vojska drancovala okolí, z Norimberka si dovezli kořist na 3000 vozech, všude vládl chaos.

Němci mají pro takový způsob rozvratu termín Husitenrei - zmatek.

Nikdo nechtěl sedlačit, jen kořistit. Proto přitáhli křižáci do Čech znovu. Zikmundovi se do válčení s dobře vycvičenými žoldáky, na které "civilizovaní" šlechtici nazírali jako na divokou špinavou lůzu, vůbec nechtělo. Lidově řečeno se hodil marod.

Finacováno odpustky

Protože každá válka stojí peníze, musela se financovat, církevními dluhopisy byly odpustky. Papež je vydával ve velkých emisích, za zamordovaného lotrase bylo slíbeno nebe už na zemi.

Vojsko se shromažďovalo u bavorského Weidenu, ale sjížděli se liknavě, takže do Čech se vyrazilo v několika proudech a křižáci směřovali k Domažlicím. I oni měli vozovou hradbu, naučili se již od protivníka využívat jeho taktiku. 

Město mělo na kahánku, posádka celkem malá, na návrší na Baldově pozoroval papežský legát Cesarini, jak se kruh obklíčení uzavírá. Domažličtí vyslali posla k Prokopovi, ten stál u Berouna. 

Byl to spíš řev

Za dva dny přitáhli, spíše přiběhli, po mizerných cestách se 130 vozy, běželi dnem i nocí. Těžko asi zpívali o božích bojovnících, spíše za běhu řvali a mávali zbraněmi. Valící se masa křižáky totálně rozhodila, Cesarini se prý přestrojil za mnicha, u Kouta na Šumavě měl ztratit klobouk. Křižáky pobíjeli po lesích po stovkách.

Od té doby se se zahraničím už jen politicky jednalo, až do bitvy u Lipan. 

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.