Jednadvacet let uplynulo, a přesto na nešťastné sedmičky - 7. 7. 1997 - představující nejhorší tragédii, která v historii město postihla, se nedá zapomenout. Jen pamětníci, kteří na půdě svých obydlí prožili hrůznou tmavou noc s hukotem valícího se proudu vody, jen rezignovaně mávnou rukou: „Raději nevzpomínat.”

Nejvíce postižená místa zejména podél Tiché Orlice však lákají k prohlídce, jak se do dnešní doby podařila jejich obnova. Stezka 9. května vedoucí kolem řeky s lavičkami a přilehlým parkem již není, změnila se v cyklostezku. Na její druhé straně za drátěným plotem lze jeho oky vidět něco, co připomíná stav po povodni.

To je areál závodu Perla 12, jehož objekt stojící v bezprostřední blízkosti řeky, na které byl jako úpravna závislý, byl postižen nejvíce. Přesto tuto přírodní katastrofu přežil. A přežil i po několika letech úder blesku. Rok 2012 ekonomickým zásahem lidí byl však likvidační.

A tak, když město Ústí nemá zámek ani hrad, bude mít možná v příštím století památkovou zříceninu průmyslového objektu. Působením času se zdárně mění v jakousi historickou tvrz, o čemž se mohli návštěvníci probíhající výstavy Mish Mash přesvědčit v bývalé výrobní hale otevřením dveří do minulosti. Jako v pohádce o šípkové Růžence se stavba noří do spleti náletových keřů a stromů a nechybí ani ničivé nájezdy loupeživých rytířů v podání současných part nemakačenků a paumělců.

Lepší je pohled na nově upravený tok Tiché Orlice. Sice ztratila svůj romantický ráz, kdy z původního splavu zůstalo zatím neodstraněné torzo, ale rozšířením koryta s postavenou zdí je limitováno nebezpečí zatopení ulice. O náhradu estetiky se postaraly divoké kachny, které se zde trvale usídlily a pro přihlížející návštěvníky na lavičkách na břehu vytvořily jakýsi malý zookoutek.

Okolí řeky Tiché Orlice má mnoho dalších krásných zákoutí. Pod Kubincovým kopcem se nachází vzácné prameniště artézské vody, kdy vývěr jednoho pramene ústí do řeky Orlice. Tohoto bezejmenného přítoku využil továrník Jandra počátkem 20. století k zásobování vodou mokrého provozu své textilní továrny. V sousedství své zahrady pak nechal postavit máchadlo, které bylo využíváno až do 80. let minulého století, kdy tento pracovní proces převzaly elektrické pračky.

Postupem času se toto místo stalo příjemným odpočívadlem turistů, návštěvníků města i místních obyvatel. Ovšem působením času i povodně máchadlo vzhledově podstatně zchátralo. Město Ústí nad Orlicí proto v rámci projektu Dovybavení infrastruktury služeb cestovního ruchu města obnovilo toto odpočinkové místo včetně studánky Panny Marie pod Kubincovým kopcem.

I toto místo má svou historickou tradici, kdy přes dvě stě let chodili ke studánce lidé z města pro vodu. V roce 1813 byl zde postaven kamenný sloupek s obrazem ústecké Panny Marie. Okolo byly později vysázeny lípy a spolu s lavičkami utvořily příjemné posezení.

Putování kolem řeky Tiché Orlice uzavírá označení místa, kam chodili štamgasti bývalé hospody U Tří kaprů vzpomínat na "staré zlaté časy".

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.