Ve stínu křížů na pardubickém hlavním hřbitově opravdu vlála turecká vlajka vedle české. Město Pardubice uctilo čerstvým věncem spolu s posádkovou správou památku téměř 500 tureckých vojáků, kteří po zranění, na sepsi, tyfus či jinou nemoc zemřeli během první světové války v pardubické Karanténě.

Ta byla největší válečnou nemocnicí tohoto konfliktu ve střední Evropě a byla v provozu od roku 1915. Její kapacita byla 10 000 lůžek. Krátkou dobu v ní sloužila jako sestra Červeného kříže i Alice Masaryková, než jí rakouská vláda internovala.

Do Karantény na bývalém vojenském cvičišti vedla z nádraží přes dnešní Milheimovu ulici vlečka, takže transporty zraněných a nemocných jely až do nemocnice, vykládací místo bylo v dnešní ulici V Ráji poblíž Domu dětí a mládeže na Dukle.

Nemocnice měla kompletní vybavení, od výrobny destilované vody přes chirurgické sály až po spalovnu odpadů. Do nemocnice se vozili nemocní a zranění všech národností bojujících na frontách, ale dnes mají na pohřebišti  památník jen vojáci z Turecka, kteří sem byli odváženi jako spojenci Habsburků z ruské a balkánské fronty.

V nemocnici byli také Slováci, Maďaři, Slovinci, Srbové, Bosňané a Poláci či Ukrajinci a Rusové, pominu-li už české a rakouské vojáky. Proč tedy nejsou na místě ekvivalentní památníky vojáků ostatních národů první světové války, když zcela nepochybně jich zde zemřelo mnohem a mnohem více?

K dotazu tiskový mluvčí pardubického magistrátu Radim Jelínek uvedl, že památník je zde již od roku 2000, kdy jej vybudovalo Turecko, a 18. března zde tradičně položili věnec u příležitosti osamostatnění Turecka v roce 1915 zástupci tureckého velvyslanectví. Na ceremoniál byli podle jeho sdělení zváni zástupci města, primátor se prý omluvil a poslal věnec. Ostatní národy zde nemají svůj pomník proto, že si ho tu jejich země nevybudovaly.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.