Většina zůstala chudá, jiní si nakořistili velké majetky

Na husitství někteří válečníci středověku velmi zbohatli. Bojujíce proti šlechtě sami vytvořili další šlechtu. Bořek byl dobrý válečník, ale také uměl shromažďovat majetek. Kunětickou horu vystavěl v roce 1423, když se předtím zmocnil majetku bohatého opatovického kláštera. Ten vyraboval a vypálil, husité měli obzvláště na kláštery mnichy spadeno.

Zpočátku byl Bořek velmi radikální, ale po Žižkově zradě, když ho hejtman poslal s vojsky na Moravu a poté obsadil Hradec, se s bojovníkem božím rozešel.

Nakonec přešel na umírněnou stanu a v bitvě u Lipan v roce 1434 už bojoval jako uznávaný vojevůdce vítězných vojsk proti radikálům.

Císař Zikmund na jeho zásluhy nezapomněl. Na důkaz díků mu předal velký majetek a potvrdil vlastnická práva na Kunětickou horu. Jeho synové však nebyli tak shánčliví, majetek se jim zvolna rozplýval mezi prsty. Hrad postoupili Jiříkovi z Poděbrad. Jenže ani jeho syn Jindřich nebyl dobrým správcem, roku 1491 prodal majetek Vilému z Pernštejna. Ten s majetkem nakládat uměl, zejména Pardubice se staly jeho „výkladní skříní.“

Slavnosti třešní

Za Pernštejnů nastal pro Kunětickou horu zlatý věk. Gotický hrad získal na mohutnosti, kolem přístupové cesty vyrostly tři velké dělostřelecké rondely. Pevnost na skále se stala nedobytnou. Kuňka byla jedním z nejpevnějších zemských hradů. Z rondelů se zachovaly zbytky, jak objekt vypadal, uvidíte uvnitř hradu na modelu.

I nyní kvetou na svazích třešně, ale za Viléma z Perštejna jich asi bylo mnohem víc. Zřejmě se jedná o legendu, ale dobře se to poslouchá. Nemocného Jindřicha, syna Viléma z Perštejna, údajně vyléčily zdejší třešně. Na památku uzdravení pořádali pardubičtí minorité třešňové slavnosti. Podívané to bývala velkolepá, všici se na ni těšili celý rok. Na sladké velké červené plody. Hrála muzika, tancovalo se, popíjelo pardubské pivo. 

Třešní využila v nedávných dobách i strana, která je má ve znaku k pořádaní májových veselic pod hradem. 

Zkáza přišla se Švédy

Perštejnové hrad prodali po roce 1560, novým majitelem se stal arcivévoda Maxmilián. To ale už hrad ztrácel vojensky na významu.

Třicetiletá válka přinesla zkázu, Švédové hrad pobořili a vypálili. Evropu takto vydrancovali téměř celou. 

Stavba chátrala, čedičovou skálu pozvolna odtěžovali. Pardubičtí ale nechtěli hrad nechat zničit, na záchranu vznikl Muzejní spolek Pernštejn. Nemohli se ale dohodnout s majitelem lomů R. Draschem, svobodným pánem z Wartimberka, aby lomy zavřel. 

Těžba přestala až v roce 1920, kdy Kunětická hora přešla pod správu státu. Na rekonstrukci hradu se podílel i známý architekt Dušan Jurkovič. Ne vše se mu povedlo – například zvýšil věž o 6,5 metru. Ale i tak můžeme být rádi, že hrad vidíme v upravené podobě.

Točily se tu i filmy, třeba o Rumburakovi. To uvidíte v expozici, zrovna jako o vývoji hradu. 

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.