Její tvář zná především publikum, které zajímá český film i jeho herečtí protagonisté. Ti také dobře vědí, jak to mají herci z oblastních divadel těžké. Natočí třeba film, který se sice líbí, ale pak zase dlouho nefilmují, protože je vedení neuvolní z divadla. Kolikrát je režisér chce, ale nakonec obsadí někoho jiného, protože je blíž, volný nebo působí přímo v Praze. 

U filmu měla Jaroslava Vysloužilová dobrý nástup. Ve druhé polovině šedesátých let si v několika zásadních filmech zahrála, ale potom točila jen sporadicky. Doménou se jí stalo jeviště šumperského divadla, kde vyrostla v jednu nejzajímavějších a nejosobitějších hereček. 

Jaroslava Vysloužilová se narodila 12. dubna 1936 v Prostějově, kde vychodila základní a potom i střední pedagogickou školu. Už během studia dobře věděla, co chce dělat po maturitě - lákalo jí herectví, a sen se jí splnil. Na brněnskou JAMU bylo přijata hned napoprvé, školu absolvovala v roce 1960.

Do svého prvního angažmá nastoupila v Beskydském divadle v Novém Jičíně hned po absolutoriu a byla tam dvě sezóny. Potom odešla do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde strávila pět let. V roce 1967 se stala členkou šumperského divadla. Tam začala titulní rolí v Maryše, aby se postupně přehrála od dívčích postav ke zralým ženám. Pamětníci vzpomínají nejen na její Lízu v Pygmalionu, ale také třeba na její paní Ofku v Noci na Karlštejně, paní Svatou z Ostře sledovaných vlacích nebo Maude v Haroldovi a Maude.

V roce 2010 se rozloučila s divadlem rolí v tragikomedii César a Drana. „Je to nevšední zážitek, vidět herečku Jaroslavu Vysloužilovou ve hře Cézar a Drana napsané frankofonní Kanaďankou Isabelle Doré. Pětasedmdesátiletá herečka drama režíruje, postarala se o výpravu a výběr hudby. Pomáhají ji herci šumperského divadla Hana Vonzino a Jiří Bartoň,” napsala Lenka Hoffmannová.

„Byla jedna z mých nejkrásnějších.Vše, co jsem herecky a lidsky poznala, jsem mohla do té role dát,“ prohlásila herečka, která v roce 2011 obdržela Cenu od Olomouckého kraje.

V českém filmu začínala v roli Veverky  v Kachyňově snímku Ať žije republika (1965), potom se objevila - ještě pod jménem Wanieková - ve slovenském filmu Panna zázračnica (1966). A zatímco Karel Kachyňa ji obsadil do svých dalších dvou filmů - Noc nevěsty (1967) a Směšný pán (1969), ve filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci (1968) ztvárnila postavu Fanky. 

Hlavní ženskou postavu hrála ve filmu Svatej z krejcárku (1969), který natočil Petr Tuček, ale pak se na plátně objevila až ve druhé polovině sedmdesátých let. Třeba ve filmech Radost až do rána (1978) nebo Housata (1979), ale šlo o menší role. Nejinak tomu bylo v další dekádě, kdy hrála ve slovenském filmu Juraje Jakubiska Nevera po slovensky (1981) a ve Vávrově Komediantovi (1984). O poznání větších postav se dočkala ve filmech Marian(1996) a Postel (1998), čímž její filmografie, pokud nepočítáme hraný dokument Vincenz Priessnitz (1999), prozatím končí.

I když jí potkaly ve filmu spíše menší role, měla Jaroslava Vysloužilová to nezměrné štěstí, že když už natáčela, pak se samými režijními velikány - Vávra, Kachyňa, Jasný nebo Jakubisko. Dnes jsou to kultovní filmy.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.