Po pohádce Dobrodružství mořského vlka a duchařské komedii Láska mezi nebem a zemí byla Klapzubova jedenáctka v pořadí už třetí premiérou sezóny 2017/2018. A opět úspěšnou, o což se postaral jak režisér Vladislav Kracík či dramaturg Martin Fahrner, tak herci v čele s Josefem Vránou v roli tatíka Klapzuby. Ostatně spokojenost vyjádřilo publikum i několika potlesky na otevřené scéně.

Vedle toho mohli diváci ocenit i nově zrekonstruované hlediště, ve kterém se snoubí pohodlí, znovuzrozená krása a vycizelovaný vkus. I tyto atributy přispívají k úspěchům šumperského hereckého souboru, z něhož vyšlo už několik hvězd, třeba Bohdana Pavlíková a Jiří Bartoň, kteří dnes působí v Praze.

„Vzpomínek je mnoho,“ říká Bohdana Pavlíková, kterou může znát i televizní publikum ze seriálu Ulice, kde má roli Jindry. „Moje šumperská štace začala velkolepě - necelé dva měsíce v tamní škole při divadle - a šup ho, požár... Informace se k nám, žákům prvního ročníku Střední školy dramatického umění při divadle v Šumperku, dostala dříve, než jsme tu spoušť mohli vidět na vlastní oči. Na internátu nám suše paní, co umývala tácky, řekla: „Hoří nám divadlo“. - A my hbitě, v domnění, že jde o žert, doplnili: „Šá-la-lá-la-lááá“.

Následovala léta v provizoriu kulturního domu. A také zprávy, ve kterých se oprava odkládala o další a další roky. Ale ta atmosféra azylu v malém sále D123 byla přesto krásná, inspirativní. Byli jsme si s diváky tak nějak blíž, trvalo to šest let...

A ejhle, přišel říjen roku 2000 a s ním slavnostní otevření zrekonstruované budovy, dominanty hlavní třídy podjesenického městečka Devatenáct let a Bóďa v něm. A nejhezčí role, které herečku na oblasti mohou potkat... Potykala jsem si s Marií Stuartovnou, Marlene Dietrich, Taťjánou, Sally Bowles, Kateřinou Důrovou, Norou i pětihlavým drakem. Díky za to.“

Na pětileté šumperské angažmá vzpomíná rád i Jiří Bartoň, který se během posledních tří let uplatnil v několika seriálech a televizních filmech. Z nezapomenutelných šumperských momentů vybral tři: „Třeba ten, jak mi při jedné z repríz Kytice, kde jsem hrál Polednici a mrtvé dítě, spadl přímo na jevišti na hlavu poklop, pod kterým jsme se schovávali, a mně začaly lítat kolem hlavy hvězdičky. Pamatuju si dobře, že jediná kolegyně Pavlíková mě tehdy politovala, ostatní se smáli, čemuž ovšem rozumím.

Anebo jak jsem si způsobil při zkoušce Balady pro banditu otřes mozku pádem ze zad kolegy a díky tomu pak nemohl odehrát odpolední představení Mastičkáře, které bylo vyprodané. Byl to jediný případ, kdy se kvůli mně muselo rušit představení.

Vybavuje se mi i situace, kdy hrajeme ranní představení Pohádek ovčí babičky na zájezdu v Prostějově, a v okamžiku, kdy se zlí vlci vrhnou na hodného beránka a hodlají ho zpacifikovat, ozve se z dětského publika intenzivně plačtivý výkřik: „Beránku, prosím tě, nedej se! Já tě mám rád!“ - Tož i takové mám vzpomínky na Šumperk. Výživná štace to byla.“

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.