Soška je 30 centimetrů vysoká a váží přibližně půl kilogramu. „Neexistují ale dvě úplně stejné,“ upozorňuje Radka Kubáníková. Materiálem je hlína, která si podle autorky tak trochu ‚dělá, co chce‘. Je tvárná a ‚pracuje‘ až do chvíle, než získá konečnou podobu a další vlastnosti v keramické peci. Každá z oceněných obcí tak získává originál.

Autorka pro letošek připravila 38 ElektroOskarů, které organizátor soutěže, kolektivní systém pro sběr a recyklaci elektroodpadu Elektrowin, postupně předává vítězným městům a obcím v jednotlivých regionech.

V pátek 9. června převezmou na Ještědu ocenění zástupci Harrachova, Českého Dubu a Jilemnice.

Mezi dříve oceněné patří Horní Maršov, Vamberk, Hřibiny – Ledská, Brozany nad Ohří, Úštěk, Most, Dobrá, Frenštát pod Radhoštěm, Nový Jičín, Náklo, Litovel, Zábřeh, Mečichov, Horní Planá, Kaplice, Sobětuchy, Proseč a Třemošnice.

„Pro jistotu jsem ale vyrobila ještě čtyři sošky navíc, a vyplatilo se to,“ říká Kubáníková. Keramika je totiž křehká, a nikdy se nedá předem vyloučit, že se poškodí třeba při transportu.

Na počátku byly tři výtvarné návrhy. Postava muže opřeného o vysavač, kromě něj pak ještě varianty „sedící na pračce“ a „zavřený v ledničce“. Každá měla podle výtvarnice jiné úskalí, které by bylo třeba překonat při výrobě.

Zvítězila „varianta vysavač“. Ani ta není z hlediska obtížnosti výroby výjimkou. Nejprve musela vzniknout klínová forma o sedmi částech, to kvůli členitosti a složitosti tvaru. „Nejtěžší je hadice od vysavače,“ svěřuje se Radka Kubáníková.

Všechny výrobní fáze dohromady trvají zhruba tři týdny.

Kdyby ale za Radkou Kubáníkovou někdo přišel a chtěl by vytvořit dalšího ElektroOskara, kterým by si vyzdobil domácnost nebo kancelář, nepochodil by. „Tohle ocenění je potřeba si zasloužit,“ prohlašuje kategoricky.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.