„Shlíží“ už pětatřicet let ze svahu Čertovy hory a tvoří, hoden svému názvu, dominantu Harrachova. Leckomu z návštěvníků krkonošského horského střediska, pochopitelně mimo lyžařů-letců, se možná líbí mnohem více teď v létě, než v zimě zasypaný vrstvou sněhu. 

Zvláště, když paprsky odpoledního či podvečerního slunce osvítí severní svah Čertovy hory. Tehdy se rozzáří i Mamutí můstek a se svým menším sousedem přitahuje pozornost většiny lidí pobývajících v tomto městě.

Třeba právě v tu chvíli i ve vás uzraje rozhodnutí k pěšímu výstupu, během kterého je nutno zdolat pořádný kopec a vyšlapat na pět set schodů. Samozřejmě, že se můžete na Čertovu horu nechat vyvézt také lanovkou a pouze sejít k můstku z její horní stanice. V tom případě ale přijdete o vítězný pocit, při němž odměna v podobě nádherného pohledu na téměř celý Harrachov chutná určitě mnohem lépe.

Už během vydýchávacích zastávek při šlapání vzhůru začnete ještě více obdivovat ty, co se v zimě dokáží z tak obrovské výšky spustit pouze na dvou „prkýnkách“ dolů, odrazit se z ledové hrany, letět sto i dvě stě metrů vzduchem a pak bezpečně přistát.

Dojmy budou zcela jistě větší, pokud se rozhodnete pro výhled jedním z oken konstrukce mamutího můstku. V hlubokém "dolíku" pod vámi leží Harrachov a za ním se tyčí okolní kopce hor.

A co tomuto pohledu, hlavně však prvnímu skoku, či spíše letu předcházelo? Plán na výstavbu se zrodil v sedmdesátých letech, kdy Mezinárodní lyžařská federace rozhodla o výstavbě šestého mamutího můstku na světě s tím, že se tak stane v některé ze zemí socialistického tábora.

Když se vyjasnilo, že můstek bude postaven v Československu, zvítězil Harrachov mezi několika kandidáty a ze tří lokalit – před Lesním zátiším, v místě „černé sjezdovky“ a na severním svahu Čertovy hory – byla pro realizaci vybrána varianta „Čerťáku“.

Z dostupných zdrojů lze zjistit, že dokumentaci vyhotovil Stavoprojekt Liberec a konečný profil mamutího můstku vypracoval podle měření křivky letů v Oberstdorfu Švýcar Gasser ve spolupráci s Miloslavem Bělonožníkem.

Stavba začala v roce 1978 pod vedením Luďka Šablatury. Můstek prý není příliš zajímavý ze stavebního či architektonického hlediska. Výjimkou je ocelová konstrukce, která tvoří vrchol nájezdové věže a která musela být vyzdvižena pomocí kladkostroje. Vážila totiž 180 tun, což by neunesl žádný jeřáb. K tomu, aby měla spodní část nájezdu a dopadová stráň požadovaný sklon a rozměry, muselo být při stavebních pracích také přemístěno 120 tisíc kubíků zeminy.

Mamutí můstek byl dokončen v roce 1979 a už o třináct let později zrenovován. Vznikly protivětrné bariéry, nová lanovka pro závodníky, změnil se i jeho profil. Konstrukční bod se posunul na 185 metrů a kritický bod na 205 metrů. Nájezd má délku 124,3 metrů, průměrná nájezdová rychlost se pohybuje okolo 103 km/h. Rekord můstku 215,5 metrů drží od 9. ledna 2011 švýcarský skokan Simon Ammann.

A závěr? Mamutí můstek v Harrachově patří mezi pět největších funkčních můstků na světě, ty další stojí v Planici, Vikersundu, Kulmu a Oberstdorfu. Zda je i z nich také tak krásný pohled, ovšem nevím. Zatím...