Děvín, Stohánek, Ralsko, Dlouhý kámen, všechny ty krásné vrchy, nádherné lesy a historické památky byly donedávna přísně střeženy vojáky ruské armády. Pomník tragické smrti hrdiny Sovětského svazu generálmajora Antonína Sochora tak zapomenut a nikým nenavštěvován zůstal uprostřed lesů.

Bylo to v srpnu (z 15. na 16. srpna 1950), kdy v nočních hodinách cestoval s řidičem do vojenského prostoru. V místě, kde byla téměř rovná cesta, narazil do vozidla neosvětlený náklaďák a podplukovník Sochor utrpěl vážné poranění, podle některých pramenů rozseknutí hlavy sekyrou, což měla údajná srážka zamaskovat.

Ještě než byl odvezen do nemocnice, přijíždí na místo náčelník tajné vojenské rozvědky Bedřich Reicin. Sochor umírá v nemocnici v Jablonném v Podještědí. Reicin se podílel na zinscenování provokací a falešných obvinění, byl spolupachatelem vraždy generála Herliodora Píky. Sám byl však nakonec obviněn a odsouzen ve vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským.      

Antonín Sochor se narodil v červenci v roce 1914 a letos si připomínáme jeho sté výročí narození. Vojenskou službu absolvoval na Slovensku, po okupaci uprchl z pracovního tábora do Ruska, kde po izolaci vstoupil do Československé armády.

V lednu 1943 odjel s praporem na frontu a byl pověřen s výcvikem střelby ze samopalu první bojovou akcí - průzkumem obce Sokolovo. Rozkaz splnili on a jeho muži na výbornou, v přestřelce dokonce zlikvidovali skupinu německých tankistů. Zraněného převezli do nemocnice v Charkově, ten byl ale vzápětí dobyt Němci. Sochor dokázal z obsazeného města uniknout a s sebou z Charkova vyvedl dva raněné Čechy, zdravotnici voj. Marii Pišlovou a voj. Viléma Rawka. 

Za vynikající velení v bojích u Bílé Cerkve, byl vyznamenán Československým válečným křížem. V lednu 1944 byl podruhé raněn. Zúčastnil se Dukelské operace, kde byl tentokrát těžce zraněn. Podařilo se ho evakuovat do nemocnice v Odrzykoni, kde mu z těla vyoperovali 218 střepin. Po válce působil jako pedagog, byl vyznamenán několika vojenskými řády a titulem hrdina Sovětského svazu. V roce 1955 in memoriam byl povýšen Antonínem Zápotockým do hodnosti generálmajora.

Třikrát unikl organizovaným atentátům, počtvrté se atentát zdařil, přestože Sochor měl na klíně samopal s ostrými. Řidič, který nehodu zavinil, byl odsouzen. Brzy je ale propuštěn a ještě před koncem roku 1952 utekl do zahraničí neznámo kam. 

Dnes památník pod Stohánkem, středověkým hradem a poustevnou navštěvuje mnoho lidí, v prostoru vznikly cyklostezky a turistické značení provází návštěvníky překrásnou krajinou. Okolí Ralska a Mimoně je nádherným koutem naší vlasti, škoda, že v místě památníku není alespoň malá destička s krátkou vzpomínkou, kdo byl generálmajor Antonín Sochor.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.