Básník, cestovatel i právník

Karel Ignác/Hynek Mácha (1810-1836) toho za 26 let stihl mnoho. Dětství opomineme, v mladickém věku ale cestoval, sám nebo s přáteli, psal, kreslil. Díky němu máme slušnou řadu skic téměř stovky hradů v podobě, v jaké je už neuvidíme. Složil zkoušky na právech, v Litoměřicích se stal koncipientem.

Zatímco většina vlastenců filozofovala v salonech nebo pořádala naučné výlety, Mácha jako by těkal prostorem. Na některá místa se vracel několikrát. U Velkého rybníka po válce přejmenovaného na jeho počest Máchovým jezerem, pobýval několikrát. Krajina kolem rybníka, pískovcové skály, mocná silueta Bezdězu a vyprávění o tajemné vraždě a krutém trestu ho inspirovaly k napsání Máje.

Ač většina zná jen úvodní verše o máji a lásce času s hrdliččiným hlasem, je dílo daleko rozsáhlejší. Lepší než ho číst, je poslechnout si dobrý přednes.

O Máchovi se mnohé dozvíte v bývalém špitálu přeměněném na jeho památník.

Bývalý příbytek chudých

Roubenku nechala postavit hraběnka Marie Františka z Vrtby, manželka majitele panství. Postavili ji v roce 1669, měla sloužit pro vysloužilce z panského dvora a sirotky. V nadaci hraběnky bylo 8000 kop míšeňských, velmi slušná částka.

Chudým sloužil dlouhá léta. Po 2. světové válce zde měla modlitebnu československá církev, poté se nastěhovala knihovna, jejíž součástí byla i pamětní Máchova síň.

Dílo a doba

Památník představuje nejen Máchu, soubor dokumentů, jeho kreseb, zápisky z cest, ale i Máj přeložený do mnoha jazyků včetně esperanta. Uvidíte několik autorových podobizen, tak jak ho vnímali a vnímají výtvarníci. Mácha nikdy nebyl za života zobrazen, jeho portréty jsou pouhou vizí. Součástí expozice jsou i předměty z období národního probouzení, kdy se čeští vlastenci chtěli vyrovnat německému živlu, který je všude obklopoval.

Uvidíte psací stůl, hrací stolek, porcelán, kameninu, předměty denní potřeby. I Doksy, Hirschberg, byly německou oblastí, čeština byla vnímána jako „sprostý jazyk,“ který se pozvolna utvářel a hledal v mnohém i názvosloví.

Nepochopen

Spisovatel, překladatel a kritik F. L. Čelakovský napsal svému příteli J. K. Chmelenskému 13. května 1836: „Mně se všecko zdá, že máj letošní mstí se na nás, že tak šibeničnicky bylo o něm zpíváno. Nešťastný básník i s celou svou romantikou! Kozla nám po ní, ježto ovoce a tudy i víno – blaho básníků –, jak slyším, na všecky strany pomrzlo. A také okurky – jsou všecky ty tam!

Tímto pravopisem byl Máj napsán: Byl pozdnj wečer – prwnj mág – Wečernj mág – byl lásky čas. Hrdliččin zwal ku lásce hlas, Kde borowý zawáněl hág. O lásce šeptal tichý mech; Kwětaucj strom lhal lásky žel, Swau lásku slawjk růži pěl, Růžinu gewil wonný wzdech.

Mácha není ale jen Máj, napsal obsáhlou skladbu Cikáni, Márinku, Večer na Bezdězu.

K Máchovu znovuobjevení přispěli Božena Němcová a Jan Neruda.

Druhá část památníku je věnována rybářství. 

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.