Slušnost a neslušnost

Mladí tu byli od základky po střední a chovali se velmi slušně. Na rozdíl od našich dětí, kterých tu také bylo několik skupin, Poláci zdravili. Dzen dobry jim automaticky klouzalo z úst, naši trpí mlčením, nikdo je zřejmě slušnosti neučí. Fotili se o sto šest a snažili se uhádnout, na co se dívají.

Trochu trapně mi bylo za naši učitelku, která svým svěřencům tvrdila, že vysílač na protější, ne moc vzdálené hoře, je Ještěd. Černá hora asi nebyla v jejích geografických znalostech.

O výhledech

Hezký je už výhled ze skořepiny lanovky, jejíž moderní dolní stanice je posunuta do údolí, takže oproti staré lépe přístupná.

Mezistanici na Růžové hoře moc lidí nevyužívá, jízda je pohodlná, nevyčerpá, takže máte síly i čas na další aktivity. Den byl jak vymalovaný, na naší straně se prostíral pohled hluboko do vnitrozemí, na jedné straně Ještěd a Středohoří, druhou zavíraly Králický Sněžník a Jeseníky.  V Polsku až na Slež, a na velkou rovinu se spoustou aglomerací.

Ze Sněžky můžete sejít přes Svorovou horu na Pomezní boudy, nebo dvěma cestami, silnicí a kamenitou ostrou ke Slezské boudě, odtud další dělítko přes Obří důl do Pece, nebo kolem hrany hor nad ledovcovými jezery na Špindlerovku.

Kamenitá a dost prudká cesta je jištěna řetězy, nahoru tudy proudily opravdu davy, převážně mládež, ostrým tempem se přehnaly v hábitech čtyři řádové sestry.

Přes Luční na Kozí hřbety

Od Slezského domu většina turistů směřovala na klasickou hřebenovku, zamířil jsem přes úpská rašeliniště k Luční boudě. Na dvou kilometrech jsem minul pár mlčenlivých našinců a skupinu cyklistů. Od Luční se dá vystoupat na hřeben ke kapličce obětem hor, nebo za chatou po téměř rovině zamířit ke Kozím hřbetům.

Tady je opravdu klid, turistů minimum. Minul jsem pramen výborné horské vody v místech bývalé Rennerovy boudy, a přede mnou je vyhlídka na Kozích hřbetech. Tady se otevírá výhled na kotlinu Špindlerova Mlýna, naproti na Violík, Medvědín, na druhou stranu na Svatý Petr.

Chodník není žádná procházka

Do Petra je to sice jen dva a půl kilometru, ale v nehybném vzduchu žádná prča. Na několika místech jsou roštové schody, cesta je jištěna řetězy, místy se jde po prašném chodníku, povětšinou ale po velkých balvanech.

Pokud máte hůlky, tady je užijete. Zmijka asi dvaceticentimetrová mizí z cesty do tuhé trávy, ani jsem ji nestihl vyfotit. Sešup dává kolenním i kyčelním kloubům pořádně zabrat, bez pořádné obuvi se nemá cenu sem pouštět, i když je sucho, občas to na balvanech klouže.

Nakonec se cesta vyrovnává, šutry mizí, z lesní pěšina je svážnice a po pár desítkách metrů se otevírá výhled na Svatý Petr. Do Špindlu na autobus jsou to již jen dva kilometry, nejhorší je závěr. Asfaltová cesta, která se mým kolenům zdá téměř kolmá, je pár set metrů dlouhá, než skončí na břehu Labe.

Autobus odjíždějící před 17. hodinou je již nastartován, takže vzhůru z horského vzduchu do popelnice velkoměsta.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.