Významné jubileum si zaslouží i významné současné momenty. Společná fotografie "sokolíků" se zakladatelem Divadla Járy Cimrmana, básníkem, prozaikem a textařem Miloněm Čepelkou a s nositelem pěti Českých lvů za filmový střih Aloisem Fišárkem, jehož nesmazatelná stopa v české kinematografii byla letos oceněna udělením šestého Českého lva za mimořádný přínos této oblasti, bude jistě patřit mezi skvosty i po mnoha letech.

Vždyť vidět Miloně Čepelku a Aloise Fišárka místo v divadelním kostýmu či ve smokingu během udílení českých filmových cen v jednotném slušivém cvičebním úboru se jen tak někomu nepoštěstí!

Co však spojuje obě skvělé osobnosti a Sokol? Opočno. Zatímco Alois Fišárek se v tomto městě před pětasedmdesáti lety narodil, Miloň Čepelka sice přišel na svět v pár kilometrů vzdáleném Pohoří, velmi záhy se do ale Opočna spolu s rodiči přestěhoval a dodnes se tam rád vrací.

Když oba kývli na výzvu Jiřího Králíčka ze spolku Abakus, aby podpořili jubilující Sokol Opočno, navíc v roce, kdy si i samotné město připomíná 950 let od první písemné zmínky, začaly velké přípravy na historické foto.  

Miloň Čepelka k tomu s úsměvem poznamenal: „Opočenský Sokol oslavuje výročí, a to dokonce kulaté. Když jsem se dozvěděl, že si udělají památeční foto, hned jsem řekl: Tam chci být. Tak jsem si nalepil vousy - ne, abych nebyl k poznání, ale abych byl dobovej.“

Pro neděli 1. dubna tedy v tomto případě apríl neplatil. Čtenáři přitom musí být navýsost jasné, že právě Miloni Čepelkovi je mnohem bližší pohodlné křeslo a dobrá kniha než žíněnka či hrazda v tělocvičně. Proto nepřekvapila odpověď na otázku, zda má nějakou osobní zkušenost se Sokolem?

„Ne, já ne. Rodiče sokolové ale byli a chtěli, abych také chodil na cvičení. Na to já jsem ale nikdy moc nebyl. Navíc mě hned na prvním cvičení nutili, abych skákal po kladině jednou nohou, a já jsem samozřejmě spadl dolů. Od té doby jsem tam už nikdy nešel.”

Také Alois Fišárek vypadal ve "značkovém" sportovním sokolském úboru poněkud nepatřičně a určitě byl rád, když se zpět oblékl „do civilu“. Přesto neváhal a přijel opočenské oslavence podpořit.

Ti berou velké výročí se vší vážností a velice poctivě se připravují na všesokolský slet. „Z opočenského Sokola nacvičuje na slet dvacet cvičenců, a to i chlapci a muži. Nejmladšímu mužskému, který s námi, babkami, jak já říkám "dorostenkami", cvičí a to navíc s velkou chutí, je dvaačtyřicet. Zároveň je naším praporečníkem, který dokonce vždycky nese i župní vlajku v Praze,“ nechala nahlédnout do svých řad vzdělavatelka Sokola Hana Kováčová.

Sto padesát let existence – to něco znamená. „Můžeme s hrdosti říci, že Sokol, toto rodinné stříbro Opočna, je spolek, který díky svým členům přežil obě totality dvacátého století i majetkové kotrmelce jeho devadesátých let. Je to dnes historicky nejstarší fungující spolek ve městě. I dnešní členové vyznávají ideje bratrů zakladatelů. U příležitosti oslav letošního krásného výročí vydáme almanach mapující sokolský život v našem městě a okolí,“ uvedli nedávno jubilanti s tím, že rádi zveřejní vzpomínky pamětníků a uvítají jakékoliv dokumenty z činnosti opočenské organizace.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.