Jako kapela pořádáte festival již 13. rokem na jedinečném místě - na statku v Křinicích, který vlastní tvoje rodina. Myslím, že to nebývá časté, aby to bylo přímo "u někoho doma". Můžeš zavzpomínat na začátky festivalu?

Festival se opravdu koná v podstatě u nás na zahradě a za ta léta se náš dvůr také velice proměnil. Na to, jak celý festival začal, vzpomínám moc rád. Bylo to v době, kdy na Broumovsku byla spousta lokálních kapel. Všichni se znali a více či méně kamarádili. Pořádání koncertů svépomocí bylo velice časté a běžné, stačilo basové kombo na zpěv a už se jelo. Ta prvotní myšlenka uspořádat akci u nás na statku paradoxně nevznikla v našich hlavách, ale právě v hlavě mé babičky, která si usmyslela, že by bylo fajn, abychom s naší kapelou zahráli na tenkrát chystané rodinné sešlosti. To mi přišlo velice trapné, a tak jsem ji zkusil odradit tím, že bychom zahráli, ale pozveme ještě další kapely, abychom nehráli sami. Jenomže to by nebyla moje babička, aby na to neodpověděla, že jo, ať si pozveme, koho chceme. Přivezli jsme repráky ze skejtparku, nakoupili pivo, dali dobrovolné vstupné a udělali z toho veřejnou akci. 

Pomáhá vám při přípravách jako kapele celá rodina?

Ano, pomáhá v podstatě celá rodina. V dřívějších ročnících by bylo prakticky nemyslitelné, abychom to dokázali bez jejich pomoci. Byly doby, kdy například můj táta trávil jedinou svoji dovolenou na statku přípravou areálu. Podobně tak se tam nadřel strejda a zbytek mé rodiny. Mamka nám zase připravovala léta výborné jídlo, které si pak návštěvníci mohli v den akce vychutnat. Jejich pomoci si nesmírně vážím a jsem jim za to moc vděčný. Je ale nutno podotknout, že pomáhají i rodiny ostatních členů kapely a naši kamarádi.

Z čeho máš z Bigboše v průběhu let největší radost?

Největší radost mám rozhodně z toho, že si festival za ta léta stále zachovává vlídnou tvář. Pódium už sice nestavíme z lešeňových trubek, kapely nespí na zemi přímo u nás ve světnici společně s babičkou, ani není dobrovolné vstupné, ale stále je festival přátelský a velice domácký. A i když lidé přijedou z velké dálky, cítí se zde velice příjemně, což dokládá spousta drobných příběhů, které se za ta léta odehrály. A podle mě to celé pramení z toho, na jakých základech festival stojí. Přívlastek rodinný u nás totiž není jenom fráze.  

A z druhého konce, z čeho míváte největší vrásky nebo starosti?

Starostí je v průběhu příprav celá řada a já mám dokonce dlouho dobou před festivalem i regulérní noční můry, které se rok co rok opakují.  Ale ty opravdu reálné vrásky nám dělá pochopitelně počasí a v průběhu akce taky to, aby se ničemu a hlavně nikomu nic nestalo, podle čehož na konci vyhodnocuju, zda akce proběhla úspěšně.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.