Samo pojmenování hradu Kost údajně pochází od toho, že hrad byl těžko dobytný, jelikož byl tvrdý jako kost. Faktem je, že zde pobývající pravděpodobný zakladatel hradu Beneš z Vartemberka z nedaleké tvrze v Sobotce, honosící se přepisem jména na Benesius di Costi (v překladu tvrdý, kamenný), tímto připomínal stavební jedinečnost svého nevelkého opevněného sídla, vystavěného z kamene, oproti častěji používanému dřevu.

Jeho následník, syn Petr byl oproti otci movitější, a to zejména díky postavení coby nejvyšší hofmistr ve službách Karla IV., a tak si  mohl po roce 1370 spolu s bratrem Markvartem dovolit rozsáhlejší přestavbu. 

Následovalo obvyklé střídání majitelů, od Zajíců z Házmburka (z té doby pochází v rámci rozšiřování panství humorně znějící odkup Lhotky od Jiřího Ušáka Mikulášem Zajícem) přes Kost zadluživší Šelmberky po Biberštejny, za kterých došlo k renesančním úpravám hradu.

Následovali Lobkovicové, do svého násilného skonu v Chebu plánů na zbudování pevnosti plný Albrecht z Valdštejna, Černínové a Netoličtí, kteří roku 1738 odkoupili zadlužené panství od svých předchůdců a sňatky i dědictvím došlo ke spojení s italsko-českým rodem dal Borgo-Netolický, až po současné držitele, rod Kinských. 

Během let došlo k několika neplánovaným zásahům živlů a vojsk. Po Valdštejnově zavraždění o půlnoci z 18. na 19. května 1635 hrad zachvátil požár, založený z nedbalosti služebnictvem hraběte Colloredo, požár poškodil prakticky celý šelmberský i věžový palác.

Málem do rozvalin padla Kost roku 1658, kdy se naštěstí podařilo zvrátit rozhodnutí císaře hrad zlikvidovat, aby nemohl sloužit jako útočiště nepříteli, roku 1866 menší škody přivodila bitva o Kost mezi rakouskou a pruskou armádou. Požár z roku 1946 nastartoval opravy hradu i v době nedávné. 

Doba husitská pak v pověstech má poněkud rozpor, podle jedné legendy hrad, jehož atypickou strategickou výhodou bylo, že vlastně coby údolní sídlo není v krajině vidět, přehlédl sám krajem táhnoucí Žižka. Jak si pak vysvětlit jinou, podle níž měl hrad naopak obléhat, ba i hradu přiřknout jméno, zvolavši v neúspěchu před potupným ústupem: „Hrad je tvrdý jako kost, a ta patří jen psu!“ Jelikož Žižka naopak zamířil prokazatelně rovnou k dominantním Troskám, doloženým faktem je tvrzení prvé. 

Prohlídka hradu nabízí několik okruhů, a to kromě obvyklé expozice i se zaměřením na dospělé - mučírna a kat, nebo pro děti s pohádkovou tematikou. Hlavní okruh provede historií rodu Kinských, návštěvník projde v doprovodu sympatického průvodce kolem paláců úředníků do černé kuchyně, pokojů Vartemberského a Šelemberského paláce, nahlédne do kaple, projde se po hradbách…

VIDEO: Hrad Kost

Pěkný pohled na hrad je z údolí Plakánek, kde podle pověstí kol pramene Roubenka tančily víly, voda ze studánky měla léčivou moc, a název údolí pochází buď o legendy o ztraceném plačícím uhlířském děcku, nebo po nešťastnici, s pláčem skočivší do vody s plodem lásky milého, který ji opustil v náručí, či po nářku mučených a popravovaných odsouzenců, nesoucím se údolím z hradu.

A pozor - pejsi na Kost mohou, jak jinak, kost má každý pes rád. (Poblíž hradu lze navíc dokonce navštívit chátrající psí hřbitov, kde odpočívají mazlíčci hradních pánů.) Otevřeno je do konce října.

První navigace od Mapy.cz. Celá zdarma a s turistickými podklady offline. Stahujte, než vyrazíte na výlet.