Režisér pokračuje ve zkoumání vztahů muže a ženy, skutečného i domnělého, kde je současnost konfrontována s reálnou i fiktivní minulostí, postavy se pohybují ve světě představ a snů. David Radok je současně autorem scénografie. Jeho koncept je spjat s dílem dánského malíře Vilhelma Hammershøie (1864–1916), jehož obrazy pohrávající si se světlem a stínem v tlumených odstínech tmavých barev nesou tušení napjaté atmosféry a tajemství.

Surrealistická opera Bohuslava Martinů Juliette a Lidský hlas Francise Poulenca k výpravě do spletitého světa na pomezí snu a reality přímo vybízí. V případě díla B. Martinů se nejedná o celou operu, ale o výběr, který skladatel připravil v roce 1939 k uvedení ve francouzském rozhlase. Volba scény v lese, vzpomínek a finále v kanceláři snů pocit neskutečného a snového světa Michel a Juliette umocňují. K uvedení v rozhlase nedošlo pro válečné události. Tři fragmenty z Juliette poprvé zazněly na koncertním provedení s Českou filharmonií (2008). Provedení na jevišti Janáčkova divadla je tak českou scénickou premiérou.

Poulencovo monodrama Lidský hlas z roku 1958 na základě stejnojmenné hry Jeana Cocteaua z roku 1930 přináší absurdní až surrealistickou situaci, kdy sledujeme telefonát ženy, s níž se rozešel milenec. Je to jejich poslední rozhovor, ze kterého slyšíme jen jednu stranu. Monolog zdrcené ženy, která pomýšlí na sebevraždu, přináší situaci, kdy nevíme, co je skutečností, co představou či halucinací.

„Pro mě je zajímavé, že se spojí dva příběhy, které na povrchu spolu nesouvisí, ale kde se dá najít nějaký společný jmenovatel a vytvořit z dvou jeden příběh,” vyložil David Radok. „Protože Julietta je vyloženě jedna z mála čistě surrealistických oper, zatímco Poulencův Hlas se většinou škatulkuje a kategorizuje do realismu, což si nemyslím, že je úplně pravda. Já si myslím, že Poulencův Hlas je surreálný, možná ještě více než Martinů. Ten společný jmenovatel pro Juliettu a pro Poulencův Lidský hlas jsou dvě věci. Je to iluze a je to čas. Ta iluze je v tom, že my si vytváříme iluzi o lidech, které potkáváme, o lidech, do kterých se zamilujeme, o lidech, se kterými žijeme, ale my máme i vlastní iluzi o sobě samých.”

Operu nastudoval jeden z předních dirigentů (od roku 2015 šéfdirigent Janáčkovy opery ND Brno), Marko Ivanovič, výrazná a všestranná osobnost naší současné hudební a divadelní scény. V hlavních rolích účinkují Jana Šrejma Kačírková a Magnus Vigilius.

Poslední operní premiéra sezony, očekávaná s velkým zájmem, se koná 14. června v Janáčkově divadle. Reprízy: 16., 25. a 26. 6.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.