Zatím poslední inscenace autorů Stanislava Slováka Jana Šotkovského, a Petra Štěpána za stálé hudební spolupráce skladatele a dirigenta Karla Cóna je v pořadí jejich osmou. Premiérová představení se konala ve dnech 15. a 16. září. Hra o českých osmách na kolečku dějin se autorskému týmu povedla, zařadila se k jeho vůbec nejzdařilejším, jako byly Vzpoura hrášků a zejména Bítls, sklízející úspěch na velké Hudební scéně MdB. 

Autoři píší o Osmyčkách jako o „rekapitulačním leporelu“ a „kabaretně laděné rozmarné féerii s písněmi, která rozsvěcuje české dějiny z nečekaného, hořkého i humorného pohledu.“ Tentokrát snad i víc než dříve uvolnili svou fantazii a kreativitu.

Obrazy z vybraných historických osmiček nabízejí nečekaná spojení s invencí a vtipem. Tak v jednom z úvodních dorazí Praotec Čech s družinou na místo, kde se mu to dvakrát moc nezamlouvá. Že v kraji pod Řípem setrvá, za to může jeho družka, nevrlá a unavená z dlouhého pochodu. Dál se jí šlapat nechce. Hlavní zásluhu však mají Čeněk Udavač (M. Isteník) a Marcel Zatýkal (P. Štěpán). Objevují se jako razantní, vemlouvaví prodejci, nabízejí místo pro budoucí republiku za výhodnou akční cenu. Kdo by to nebral? Rus a Lech odcházejí, takový plácek je jim těsný.

Čeněk a Marek jsou vlastně ztělesněním slabých stránek národní povahy, které stojí v pozadí českých přešlapů a selhání, jsou jakýmisi tuzemskými ahasvery. Procházejí celým dějem hry, jim v patách jediná žena ve hře, novinářka Sabina (R. Coufalová), investigativní pravnučka nejznámějšího českého udavače. Do rukou se jí dostal přísně tajný materiál odhalující pravdu o neuvěřitelném dějinném spiknutí, za nímž stojí ti dva. Současně odhaluje, že nahoře se o tom po generace ví, přísně utajeně se však mlčí. Ústřední trio je svorníkem celé hry, nositelem dějové linky, která brání, aby nebyla pouze sledem kabaretních výstupů, scének.

Vtipná inscenace plná nečekaných zvratů, situační komiky a slovního humoru je úspěšným příspěvkem MdB v roce kulatin mnoha českých osmiček. Nesporně osloví a pobaví širokou paletu diváků. Evokuje také dávné inscenace Satirického divadla Večerní Brno za jeho nejslavnější éry. Připomene i notu Osvobozeného divadla s V+ W (a J).

Je dobře, že autoři volili satiru, dnes nepříliš pěstovanou, a je dobře, že programově vynechali tu vázanou k dnešku. Některé z osmiček naší historie jsou osudovými, léta dusivými smyčkami. Osmyčky jako vtipná reflexe a česká léčba humorem svou troškou mohou být trochu i ozdravnou „myčkou“ národní mysli.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.