Měl šestnáct, když v roce 1939 opouštěl republiku, rozhodnutý bojovat za vlast. Byl jedním z nejmladších, nezbylo mu než přidat si rok navíc. Dnes je generál Emil Boček posledním žijícím stíhacím pilotem našeho letectva v rámci britské RAF.

Cesta nebyla snadná. Překročit slovenskou hranici, přes Maďarsko do Jugoslávie a dál. Třikrát byl zadržen Maďary a vrácen na Slovensko, pobyl i ve vězení v Budapešti. Po mnoha obtížích konečně jihoslovanská Subotica. Pak Bělehrad, Soluň, Cařihrad, Bejrút, odtud lodí do Alexandrie, a Marseille.

Po šestnácti týdnech je vojínem 9. roty pěšího pluku 1. čsl. zahraniční armády. Francie ho nemile překvapí nepřipraveností, chaosem, situací předznamenávající porážku. Netrvá dlouho a plaví se lodí s dobrovolníky, kteří se rozhodli dál bojovat, k britským břehům.

Budoucí válečný letec byl od dětství zručný, myslelo mu to technicky. Letectvu chyběli mechanici, uplatní se tu, chce však být letcem a přání si splní. Výcvik a zkoušky jsou i časově náročné, než se jako stíhací pilot zapojí do bojů. To už však příliš pootevírám stránky knížky, kterou jsem přečetl jedním dechem.

Má 150 stran textu a fotodokumentační doprovod. Životním příběhem prolíná faktografie zasazující vyprávění do kontextu události. Autorem je Jiří Plachý, vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze, který také naslouchal a vyprávění zaznamenal.

Před čtenářem se otevírá nejen příběh, ale i vhled do pozoruhodné osobnosti. Obsah i způsob podání podává obraz houževnatého, rozhodného muže, řídícího se se vlastní rozvahou a zkušeností. Žádný patos a velká slova. Rozhodnutí bojovat za vlast mu bylo prostou, přirozenou volbou. Stejně se po návratu zapojí do běžného života. Zručný řemeslník je však několik let i velmi úspěšný motocyklový závodník. Skončí, když přijde rodina a s tím spojené běžné životní starosti.

Politikou, jak říká, se nezabýval. Nebylo však silným politickým činem rozhodnutí, když mu bylo šestnáct? Později se zasadil o vybudování pomníku prezidenta Edvarda Beneše v Brně (2010). Ten vojáky navštěvoval, byl pro ně symbolem boje proti nacismu. Dnes je vnímán kontroverzně, někdy příliš jednostranně. Část mladých ho zkratkovitě spojuje zkratkovitě s „vyhnáním“. Právě mladé mohou oslovit autentické vzpomínky těch, kteří žili dobu předchozí. 

Po roce 1989 byl E. Boček povyšován, až do hodnosti generálmajora (2014). V roce 2010 mu byl udělen Řád Bílého lva. Je nositelem řady našich i zahraničních vyznamenání. Cenu Jihomoravského kraje obdržel roku 2015, až v roce 2016 Cenu města Brna, o rok později mu bylo uděleno čestné občanství. V Brně již jezdí i tramvaj s jeho jménem. Ocenění si jistě velmi váží, tím zásadním však pro něj pocty nikdy nebyly.

28. února oslavil devadesáté čtvrté narozeniny. Knížka z Joty je dárkem, který potěší mnoho čtenářů. Snad i za ně možno přát, aby pan generál ve zdraví mezi námi byl nadále co nejdéle.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.