Brněnský slang má kořeny v době, kdy ve městě žilo obyvatelstvo německé a české. Do češtiny pronikala německá slova, často zkomolená. Byla i snahou k dorozumění prostých lidí s malými jazykovými znalostmi. Vznikala slangová slova, kterým ten odjinud nerozumí. Brněnská šalina, se drží na “glajzách“ dodnes. Nepřekonal ji „šmirgl“, nové označení tramvaje ze „zlaté doby hantecu“, let šedesátých a normalizačních. 

Šiřitelé a spolutvůrci hantecu odkazují k vazbě „štatlařů“ s někdejšími plotňáky, jak je a jejich hantýrku přiblížil v kultovní knížce Otakar Nováček (1929). Tak píše v úvodu knížky 50 odstínů hantecu a 50 chutí hantecu (JOTA 2017) i autor: „V šedesátých letech, kdy nastalo určité společenské uvolnění, začíná na popelu plotny vznikat hantýrka, hravý slang…“

Mezi plotňáky a štatlaři je ovšem rozdíl. První byli subsocietou z nejnižších společenských vrstev, asociálové i kriminální živly. Podobnost, že v druhé skupině převažovali inklinující k co největší možné osobní svobodě. Rozšíření hantecu v sedmdesátých letech snad svědčí o úniku do oblasti ne tak kontrolované, s prostorem k volné kreativitě a hravosti. 

Nekorunovaným králem byl nejen silák, ale originální, všestranný Franta Kocourek, iniciátor mnoha recesí. A nejznámější Rudi Kovanda, jeho svěřenec, který nade vše rád zpíval, málem získal Zlatého slavíka. Ke známým štatlařům patřili hudebníci a herci. U mladých byl hantec obecně rozšířen. Některá slova a spojení užívali všichni, rozuměli i starší. Všichni si říkali „kemo“ a vše bylo „špicový“. 

Z nejznámějších postav: Radek Rettegy (Los Brňos), Pavel Číča Jelínek (Karabina), autor knih o hantecu, Miroslav Bernátek (a Šelepka), Jindra Eliáš, Ladislav Kerndl, Waldemar Plch, František Kocman, Michal Polák… Vynechat nelze ansámbl Divadla na provázku. K hantecu patří neodmyslitelně „echt brněské akcent“. I zde byl myslím králem F. Kocourek. Na remízu s kapelníkem Gustavem Bromem.

Po roce 1989 doba žádala jiné činy. O návrat hantecu na výsluní usiluje Honza Žanek Hlaváček. Hudebně na vlastní texty i průvodním slovem třeba i s výukou hantecu, společně s Liborem Machatou. Hlaváček je autorem několika knížek v hantecu. Poslední z nakladatelství JOTA připravil v pěkném grafickém oděvu muzikantský partner Machata.

Kniha má dvě části. Jedna obsahuje rozhovory zejména se známými tvářemi, které vstoupily či nahlédly do dění hantecu. Mozaikou výpovědí, postojů a vztahu se čtenář docela dost doví. Hantec zaujal i mnohé mimobrněnské. Čtenář se přesvědčí z názorů známých tváří z Prahy i od těch, kteří z Brna vyšli, srdcem však zůstávají. Druhá část k dobré chutí nabízí padesát receptů v hantecu.

„Hantec“ není náhradou běžné hovorové řeči. Za pěstění však stojí. Je vlastně hrou. Invenční, obrazotvornou, zábavnou. Právě hravosti si většina tázaných cenila. „Vydržte si hrát!“ doporučil Bolek Polívka.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.