Autorský a inscenační tým z Městského divadla Brno vícekrát přesvědčil, že umí svižnou hudební komedii plnou jiskrného humoru, s vtipnými texty za přiléhavé hudby. Scénáře a jevištní realizace mají osobitý rukopis plný invence a hravé fantazie.

Autoři kreativně těží i z různých „okrajových“ žánrů, které dovedou překvapivě a umně kombinovat, s jemnou parodií je vplést do přediva děje. J. Šotkovský, dramaturg a jeden z autorů, hovoří o „pestrém balábile“ a spojování nepravděpodobného jako podstatném rysu společné tvorby. Brněnské kolo aneb Jak ukrást Věstonickou venuši, zatím poslední inscenace, dává tento punc najevo už názvem.

Autorské trio uvažovalo delší čas o dramatizaci či dramatické koláži z brněnských pověstí. Takto pojatý vtipný příběh pro divadelní jeviště by jistě hravě vytvořili, museli by však spoutat svou kreativitu a styl jim vlastní. Zvolili méně svazující, originálnější přístup. Z původního záměru zbyla inspirace známou pověstí a – koláž. Kolář Birk je pak hybatelem děje, který roztáčí další kolečka a kola, poháněná autorskou invencí, a pepřená až gejzírem humoru, gagů, vtípků, a to i v hudebních číslech. 

Vše se odehrává v muzeu, kde po prohlídce zůstává několik návštěvníků a prožije tu dobrodružnou až „hororovou“ muzejní noc. Všeznalý strejda Tonda, tři dítka, svěřená mu kamarádem k mimoškolní výchově a dvojice falešných vědců, ve skutečnosti brněnských grázlů, kteří chtějí ukrást Věstonickou Venuši.  

Frajerský Birk se ovšem zkraje představí v komické operní feérii, v níž nechybí hudební pozdrav A. Dvořáka či připomínka J. Wericha. V rychlé zkratce poražen strom, vyrobeno kolo, Birk koulí k Brnu, jenže nedokoulí. Dalo by se říci, že šlápl na bludný kořen, jde však o technický zádrhel, zatím neznámou smyčku. Birk marně hledá cestu, aby naplnil určení pověstí.

Nechápe, co jsou zač nadšenci u Židlochovic. Mávají neznámými fangličkami prý k uvítání pana prezidenta Masaryka. Pak profrčí přihrblý muž v trikotu a v sedě na dvou kolech, že trénuje na Závod míru a je Moravec. Moravci jsme tu všichni a pro mír snad taky, myslí si nejspíš Sisyfos a pokračuje v marném koulení. Diváci se upřímně baví, smějí, i když některým spolu s Birkem jde zatím hlava taky trochu kolem.   

Tři muzejní strážci, viditelní jen těm bez ztráty fantazie, dbají, aby nedošlo ke smíšení "veličin", které střeží. Právě to se však děje a dějová linka se odkrývá. Je zřejmé, proč se setkává množství postav, které by se za normálních okolností setkat nemohly. Autoři mají své Kolo promyšleno, každé kolečko je funkční, zapadá do autorského balábile. Jen je jich možná k divácké percepci příliš, byť mohou představit jen část z mnoha brněnských legend.

Vtipná komedie jak střižená pro letní večery, je příspěvkem k oslavám 200. výročí založení Moravského zemského muzea. Načerpat pohodu z dobré zábavy možno při reprízách 12. a 13. července. 

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.