Hra, která se stala hitem na světových jevištích, měla premiéru v Los Angelos roku 2001. Česká premiéra se odehrála v pražském divadle Ungelt v roce 2006, obnovená v roce 2011. Stálicí hereckého duetu je Chantal Poulain. Jejím partnerem v inscenaci byl nejprve Oldřich Kaiser, pak Pavel Kříž. Nyní v produkci brněnské scény DBP je to Martin Kraus. Úspěch u diváků v pražském divadle násobila hostující představení. Odehráno bylo celkem kolem šesti set repríz. Po obnovené premiéře brněnské v režii Zdeňka Duška je zřejmé, že šňůra bude úspěšně pokračovat.

Šest tanečních hodin v šesti týdnech - hra z těch, které umí zaujmout i pobavit široké divácké spektrum. Scénář je dobře vystavěn, brilantně napsán, staví na dynamické konverzaci a vtipném, jiskřivém dialogu. Oba aktéři, výrazně od sebe odlišní, se v průběhu děje střetávají v různých konfrontacích, obnažujících jejich rozdílnost. Ty jsou současně zdrojem komických zápletek, ovšem i cestou od původní nedůvěry až averze, k vzájemnému pochopení a přátelství. 

Starší vdova Lily si najímá učitele tance spíš, než aby si osvojila základní tance, které vlastně slušně ovládá, k rozptýlení, k narušení monotonie osamělého života. Učitel tance, který se dostaví, je na její vkus rozevlátý, ústnatý, dokonce si vymýšlí, zalhat mu nečiní potíže. Zprvu se zdá, že s učitelem jiným, než jakého si snad představovala, rázně skončí. Že je gay ji také zrovna nenaladí, nakonec se však po vracejících se kolizích, obrušují hrany. Žákyně brzy tanečními kroky prozradí, že není začátečnicí, ale ani žádným andílkem. Je rozmarná, mění a střídá nálady, umí dosáhnout svého, získat si druhého, vládne šarmem, navzdory věku je plna ženství, podmaňuje jím, občas odkryje tvář někdejšího dítěte a mladé dívky. Dva velmi rozdílní lidé jsou si  v něčem podobni. Sbližuje je ne jednoduchá životní cesta, osudy, třebaže rozdílné. Tanec je významnou součástí hry, dodává potřebnou dynamiku ději, který by jinak stál příliš na konverzaci. Vše se odehrává v bytě, kde taneční hodiny probíhají, stačí srolovat koberec. Zaujaly i pěkné kostýmy. Režie a hra staví nutně především na umu hereckého dua. Lily Harison v Chantal Poulain září více polohami. Dokazuje mladému učiteli tance v podání Martina Krause, že i starší dáma má nejen přirozený půvab a šarm, ale dokáže probudit i zazářit mladistvou jiskrou. Výslovnost a dikce Chantal Poullain zde jako by přidávala body navíc, k dané roli ideálně sedí. Opomenout nelze, jak ji dokáže podtrhnout a dotvořit mimicky, pohledy a gestikulací. Ocenění však náleží také jejímu mladšímu hereckému a tanečnímu partneru Martinu Krausovi. Dokázal být klukovsky klackovitý, urážlivý, stejně tak vnímavý a citlivý. Velmi dobře zvládl pohybové nároky. Úspěch je výsledkem souhry dvojice. 

Obnovená premiéra v DBP přinesla vtipnou, inteligentní zábavu i trochu zamyšlení pro široký okruh diváků. Jen konečný závěr hry působil jako přílišný happy end. Potvrdila myslím i reakce diváků, kteří se roztleskali o chvilku dřív, kdy, stejně jako já, hádali konec. To je však maličkost, navíc názor, s nímž každý nemusí souhlasit. Na úspěšnou premiéru to nevrhá nejmenší stín. Závěr zvolil autor, jistě věděl proč. 

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.