Wankel odkryl v Býčí skále jedno z nejbohatších evropských pravěkých nalezišť, jeskynní svatyni ze starší doby železné. Pro moravskou archeologii jde o nález přímo památný. Obsahoval kromě tisíců předmětů, nádob a šperků i 40 koster dětí i dospělých osob.

Wankel nález prodal do Přírodovědného muzea ve Vídni, kde tvoří dosud součást stálé expozice. Ponechal si pouze 3 předměty, kterým přikládal velký vědecký i emocionální význam. Lebka „princezny“ byla jedním z nich. Později přešla do dědictví Wanklova vnuka, archeologa z Moravského zemského muzea Karla Absolona a nakonec se stala součástí sbírek MZM.

Princezna se nálezu říká proto, že podle Wankelových záznamů byl pod lebkou nalezen velmi honosný zlatý šperk, mohutné kruhové záušnice. Ty představují jeden z nejprestižnějších předmětů své doby a zařazují svoji nositelku mezi elitu, dceru nebo manželku velmože. Není sice prokázáno, že dochovaná lebka se šperkem přímo souvisí, ale lze si představit, že právě to bylo důvodem, že si nálezce nález ponechal.

V každém případě bylo zjištěno, že lebka patřila ženě ve věku 30 až 35 let z doby před více jak 2500 lety. Při hledání původní podoby hlavy ženy byla použita metoda trojrozměrné sochařské rekonstrukce. Podle charakteru přípojových míst patrných na lebce lze rekonstruovat žvýkací svaly, které nejvíce formují tvar obličeje. Dále se vychází například z hloubky měkkých tkání, výsledku podrobné analýzy lebky, kulturní modifikace lebky a z individuálních znaků.

Výsledkem činnosti, při které se sbíhají archeologie, antropologie, muzeologie a umění, je přibližná podoba hlavy a tváře „princezny“. Tu vytvořil sochař Ondřej Bílek. Samozřejmě nejde o přesnou podobu, protože jemné detaily, které ji spoluvytvářejí, jako vrásky nebo záhyby kůže, jsou nezjistitelné. Přesto je tato metoda ve stále větší oblibě, neboť zajímavým způsobem seznamuje s vlastní historií.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.