Na stříbrném plátně debutovala titulní rolí ve zfilmované povídce Boženy Němcové Divá Bára (1949). Snímek režiséra Vladimíra Čecha se setkal s úspěchem doma i v zahraničí.

Filmový debut přinesl mladé herečce popularitu v Latinské Americe, Japonsku i Austrálii. V Japonsku jí dokonce zvolili nejkrásnější herečkou, zatímco z Austrálie jí chodily obdivné dopisy a nabídky ještě dva roky po premiéře. Avšak na její domácí slávu to nemělo žádný vliv - u nás se tenkrát hvězdný kult nepěstoval.

Poté se půvabná herečka objevila ve filmech Z mého života (1955), Legenda o lásce (1956), Občan Brych (1958) nebo Policejní hodina (1960). V sedmdesátých létech hrála ve filmech Touha Sherlocka Holmese (1971) a Tam, kde hnízdí čápi (1975), ale pak už převažovala hlavně divadelní a televizní práce.

Na televizní obrazovce se zase objevila v titulech Vdova Capetová (1964), Věc Makropulos (1967), Lucerna (1967), Vojnarka (1968) a řadě dalších. Režisér Petr Tuček ji obsadil i do televizních seriálů Legenda o živých mrtvých (1971), Ctná paní Lucie (1972) a Muž, který nesmí zemřít (1977).

V posledních letech svého života si zahrála v seriálech Největší z Pierotů (1990) a Detektiv Martin Tomsa (1994) nebo ve Vorlíčkově pohádce Kouzelný měšec (1996). Její labutí písní byla hlavní role v televizní inscenaci divadelní hry Stromy umírají vstoje (1998).

Vlasta Fialová se narodila 20. ledna 1928 v Brně. Oba rodiče působili v brněnské opeře, a jak herečka později často vzpomínala, tak v divadle vyrostla. Byly jí čtyři roky, když se objevila coby děvčátko s kočárkem v baletu Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky.

A láska k divadlu ji neopustila ani později. Jako školačka hrávala ve školním divadle, chodila do baletní školy Ivo Váni Psoty a zpívala v dětském divadelním sboru pod taktovkou Rafaela Kubelíka. Později začala studovat zpěv u Marie Řezníčkové.

Když v roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na brněnskou konzervatoř, byla konečně spokojená. Školu absolvovala v roce 1947 a potom zamířila do svého prvního angažmá v Opavě. Po jedné sezóně přešla do Olomouce, ale ani tam nepobyla dlouho.

V roce 1950 odešla do Brna, kde se stala členkou činohry Státního divadla. Na této scéně, kde se dokonale zabydlela a působila až do své smrti, vytvořila řadu komediálních i dramatických rolí domácího i světového repertoáru. Byly to například Mladá kněžna v Lucerně, Brechtova Matka Kuráž, Gizela v Kočičí hře, Plajznerka v Dalskabátech nebo Líza Doolitlová v Pygmalionu.

Herečka Vlasta Fialová se uplatnila rovněž v rozhlase a dabingu a pedagogicky působila na brněnské JAMU, kde vyučovala předmět melodram. Vedle toho občas zpívala i natáčela, hlavně šansony. V roce 1964 jí byl udělen titul zasloužilé umělkyně.

Vlasta Fialová byla dvakrát vdaná. Poprvé za herce Jiřího Tomka (1931 - 2013), s nímž měla syna Jiřího. Manželství ale netrvalo dlouho. Poté se stal jejím životním partnerem až do jeho smrti herec Zdeněk Kampf (1920 - 1987). Ovdovělá herečka ho přežila o jedenáct let. 

Oblíbená herečka zemřela nečekaně a uprostřed práce 13. ledna 1998 - týden před svými sedmdesátými narozeninami. 

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.