Minulost nelze oddělit žádnou čarou

Příběh podle skutečnosti staví na válečných a poválečných událostech ve Valašském Meziřící a epidemii tyfu, která oblast zasáhla v roce 1954.

Malá Mira žije svůj normální život s rodinou v době, kdy nemoc udeří. Jako zázrakem zůstane nenakažena ona a ještě její depresivní teta Hana, která nemoc přežila před lety v koncentračním táboře. Jejich životy se díky tragédii spojí a je patrné, že jejich osudy mají hodně společného - jejich dětské sny a životní plány překazila krutá realita.

Přes truchlivý námět není kniha smutná, je svým způsobem líbivá a laskavá. Příběh vypráví o skutečném životě a opravdových pocitech. Jedním z hlavních témat je holokaust, který autorka líčí i z hlediska myšlení a pocitů lidí, kteří jím byli zasaženi.

Pečlivá příprava s studium pramenů

Není to příběh vycucaný z prstu, psaný na efekt. Za šíleností, která postihla židovský národ v podobě téměř dokonaného vyhlazení, nelze udělat tlustou dějinnou čáru s podotkem, že už je to dávno a nás se to netýká. Týká, a částečné hnědnutí společnosti nejen u nás je toho varování. I u nás byl a je přítomen antisemitismu a rasismus. Mornštajnová se pečlivě na svůj příběh připravila, studovala literaturu, ověřovala prameny, mluvila s pamětníky. 

Výsledek je velké literární dílo, které si najde své čtenáře, historické příběhy s touto tematikou nepatří k četbě většiny. Osudy tří generací valašskomeziříčských Židů ale zažívaly podobně tisíce dalších rodin. Morštajnová umí, nechrlí knihy jako na běžícím pásu, ale co vydá, to je příběh, na který dlouho nezapomenete. 

Vydal Host Brno.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.