Usměvavá, vždy půvabně oblečená mladá dáma studuje muzeologii a etnologii na Masarykově univerzitě, dálkově pak ještě výrobu klobouků v Uherském Hradišti.

Zálibu v kloboucích podědila po své mamince. Svůj první si koupila, když jí bylo asi patnáct. Dneska jich má doma přes sto padesát. „Čas od času jsem si pořídila nějaký dobový klobouček, pak se k tomu začaly přidávat rukavičky, kabelky a doplňky, později oděvy,“ vypráví, jak se tak stane, že se slečna z 21. století zamiluje do prvorepublikové módy.

Ve své sbírce má kromě klobouků spodní i noční prádlo, halenky, šaty, kostýmky, kalhoty, pumpky, svetry, saka, fraky, kabáty, pláště, čepice, šály, společenskou módu. Originály i šité repliky. Shání je v aukcích, z pozůstalostí, ve starožitnictvích, bazarech, v second handech.

„Mezi moje nejcennější kousky patří originální sako a plášť od Hany Podolské. Její vyhlášený pražský salón tehdy udával tón československé módě a jeho značku nosily také známé filmové hvězdy,“ chlubí se.

Jaká vlastně byla móda první republiky? „Dvacátá léta byla ve znamení chlapecké módy. Počítalo se se sportovní postavou, nezvýrazňoval se pas ani ženské proporce. Změnilo se to v letech třicátých. Ženy si prodloužily vlasy, oblečení začalo oslavovat dámské křivky. Dbalo se na doplňky, kterým vévodily klobouky a rukavičky. Bez klobouku tehdy městské ženy nešly ani do koloniálu,“ popisuje.

Určitě se šilo z kvalitnějších látek. „Tolik oblečení by se jinak asi ani nedochovalo,“ míní Létalová a vyvrací mylný dojem, který v nás vyvolávají černobílé filmy. „Móda nebyla jenom černá, šedá a bílá. Prvorepublikové herečky běžně stávaly před kamerou třeba v modrých nebo zelených šatech.“

Společenská móda se od té doby nijak dramaticky nezměnila. „Kdybyste chtěla jít na ples v duchu první republiky stylově oblečená, vyvarujte se korzetových šatů se šněrováním. Vyberte si nějaké splývavé, které zvýrazní ženskou postavu. Oblíbené byly šikmo střižené, s výstřihy na zádech. A pak myslete hlavně na doplňky,“ radí.

Ke 20. létům patří boa nebo čelenka s peřím. Později se nosily kožešinové plédy, peleríny, večerní dlouhé sametové pláště nebo krajkové přehozy. „Určitě byste neměla zapomenout na rukavičky, ať už krátké nebo dlouhé, krajkové, šifonové nebo vyšívané. Neuděláte chybu, když zvolíte štrasové ozdoby nebo doplňky z drahých kamenů,“ doplňuje.

Dobový vzhled určuje především úprava obličeje a vlasů. „Ženy mívaly spíše kratší sestřihy po ramena. Rovná mikáda si podtáčely, to byl spíš ještě dozvuk dvacátých let. Především ale frčely zvlněné vlasy. Dlouhé vlasy se rozpuštěné nenosily, vyčesávaly se nahoru anebo v týle stáčely do různých drdůlků,“ říká. 

Svá specifika měl taky make-up. V kurzu prý byly spíš červenější matné rtěnky. „Módní bylo hodně úzké obočí, výjimečně ženy zacházely do krajností, když si jej holily a tužkou pak jenom namalovaly úzkou linku,“ líčí mladá sběratelka.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.