Tolik kronika o založení města Janem Žižkou na hoře Tábor. Město bylo vybudováno jako pevnost chránící své obyvatele proti všem nepřátelům. Bylo využito přírodních podmínek nad soutokem Tismenického potoka a Lužnice, na skalnatém návrší. Dodnes jsou původní obrysy města-pevnosti patrné.

Za datum založení města je považováno jaro roku 1420, stalo se za tak díky okolnostem, spojeným nejen s Žižkou, ale i Janem Husem. Od upálení a mučednické smrti (v německé Kostnici) reformátora katolické církve v té době již uplynulo pět let, přesto i on je považován za duchovního autora vzniku města. Husovy myšlenky o svobodě lidské osobnosti a vyznání v jihočeském regionu nalézaly stále silný ohlas. Hus žil v letech 1413 a 1414 na tvrzi Kozím hrádku a v Sezimově Ústí, v těsné blízkosti budoucího Tábora.

V roce 1420 skupina jeho následovníků rozhodla uskutečnit své ideály a sny o spravedlivé společnosti. Tomu odpovídal i výběr názvu města – podle biblické hory Tábor v Palestině. Město se brzy stalo mocenským centrem husitství. Stalo se zónou s vlastní ekonomikou, armádou, dokonce i zahraniční politikou.

Táborité českého krále jako panovníka země neuznávali. I přesto v roce 1437 dostali od římského císaře a českého krále Zikmunda Lucemburského privilegium města královského. V roce 1452 Tábor však kapituloval před vojskem zemského správce Jiřího z Poděbrad, vzpurná obec musela uznat českého krále za svého pána. Jedinečný systém opevnění města budovaný od jeho založení již táborským nepomohl.

Konec 15. století přinesl klid potřebný pro rozvoj, který byl nevídaný. Tábor vyrostl do podoby, v které ho známe i dnes. Na počátku 16. století byl postaven symbol bohatství města – radnice; následně byl přestaven hlavní městský chrám, kostel Proměnění Páně na hoře Tábor. Vznikl i Jordán, první přehrada střední Evropy, zajišťující obyvatelům města dostatek pitné i užitkové vody.

Období renesance 16. století proměnilo především historické centrum města, vyrostla řada honosných kamenných měšťanských domů nahrazujících původní dřevěnou zástavbu, podléhající častým požárům.

Ve stejném období byl dobudován i systém táborského podzemí, dnes vyhledávaná atraktivní památka vzniklá hloubením sklepů pod jednotlivými domy na Starém městě. Sklepy byly postupně propojovány, až vytvořily celý systém podzemních prostor. Část z nich je od II. světové války zpřístupněna.

Tábor byl vzpurný i v dalších staletích, odmítl vojenskou pomoc českému králi Ferdinandovi I. v tažení proti německým luteránům. Měšťané byli tvrdě potrestáni konfiskací pozemků, do té doby tvořících základ prosperity města.

Poslušnost odepřeli i v roce 1618, Tábor se přidal k povstání vedenému nekatolickou šlechtou. O tři roky později se vzdal císařské armádě, i přesto vojáci město bezohledně vydrancovali. Historie se opakovala i v roce 1648, když se stali obětí pro změnu švédské armády. Od skončení třicetileté války se Táborští konečně mohli těšit z dlouhých let míru.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.