Původní název Fürstenhut, tedy Knížecí klobouk (dnešní název, Knížecí Pláně, je znám až od roku 1877), je svázán s pověstí, zmiňující v časech zrodu osady návštěvu knížete Schwarzenberga. Vzhledem k poloze na planině ve výšce 1021 metrů nad mořem, se nelze divit, že mu vichr měl odvát klobouk na vysokou jedli, odkud mu ho snesl jeden z místních dřevařů.

Pravdou je, že místo Schöne Ebene, tedy Pěkná vyhlídka, inspiruje k návštěvě a kochání se krajem turisty dodnes, takže možnost, že stejná touha mohla vést knížete do těchto míst, je stejně pravděpodobná, jako kontrola těžby dřeva. 

Právě pro dřevorubce zde roku 1792 kníže založil malou osadu, kde žilo několik rodin. V době největšího rozkvětu pak zde domov mělo na sedm set obyvatel, pochopitelně zejména německé národnosti, jak bylo tehdy nejen v šumavském pohraničí zvykem. Kromě pily, obytných a hospodářských stavení přibyl hostinec - později další tři, mlýn, hájovna, pošta (1913) i střežený hraniční přechod. 

V jednom stavení se na sklonku války spolu s manželkou ukryl Robert Steinhauser, velitel českobudějovického gestapa, tato příhoda však nepotvrzuje loajalitu místních s hitlerovským Německem, naopak považovali se za součást Československa. 

Dne 20. srpna roku 1956 byl odstřelen kostel Svatého Jana Křtitele, pocházející z let 1861 - 1864 (fara byla vybudována roku 1865, tedy rok po vysvěcení kamenného kostela, prvotní dřevěný kostelík pocházel z roku 1824), za své vzaly i ostatky příbuzných rodáků, kteří po válce buď sami uprchli, nebo byli roku 1946 odsunuti do sousedního Německa.

Dnešní podobu má přilehlý hřbitov od roku 1992, k vidění jsou zde znovu vztyčené i obnovené náhrobní desky, stejně jako jejich torza. Kostel připomínají mechem zarostlé fragmenty původní stavby, pietní dřevěný kříž je již druhý, ten první poničila vichřice v roce 2007, proto byla volena náhrada menší, než předchozí třináctimetrový. Rodový znak Schwarzenbergů, umístěný na levém pilíři před schody na pahorek s křížem, byl nalezen v ruinách kostela při jeho obnově. 

Podobné momenty, kdy šla stranou veškerá úcta k mrtvým, jsou známy i z rovněž zaniklé šumavské Hůrky, spojené s až hororovým příběhem. Před izolací vzniklou střeženým hraničním pásmem zde coby hajný působil Jan Hrdlička, který přes hranici převáděl naše občany, tušící budoucnost danou poválečným vývojem.

Nedaleko Borových Lad směrem na Kvildu leží skalisko Pivní hrnec, spojené pro změnu se zde postřeleným legendárním převaděčem Kiliánem, Králem Šumavy. Je až k nevíře, že i dnes jsou tací, kteří střílení vlastních lidí do zad považují za hrdinství, zlo je zlo, stejné, jako to, kterému je zasvěcen památník pochodu smrti ve Volarech. 

VIDEO: Knížecí Pláně, hřbitov, kostel

Borových Lad, ideálnímu výchozímu místu pro cestu na Knížecí Pláně, je opravdu kousek k malebné Chalupské slati, k místní obnovené křížové cestě u kaple sv. Anny, jsou zde ve voliérách k vidění sovy, navštívit lze rybí líheň pro druhy vázané na čistou vodu. Z Knížecích Plání, které jsou i rozvodím Černého a Severního moře, vedou turistické trasy na Bučinu, k pramenům Vltavy, do Strážného, ke Žďáreckému jezírku…

Tak vzhůru do hor!

Držitelé ZTP a senioři mohou požádat na Obecním úřadě v Borových Ladech o povolení k vjezdu na Knížecí Pláně, a to v pracovní dny, poplatek je symbolických 20 korun.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.