Tato technická lávka, sloužící na trase plynovodu k překlenutí řeky, a na které se nacházejí dva úzké chodníčky pro pěší a cyklisty, prošla loni, kdy byla uzavřena, generální opravou. Dosavadním majitelem je E.ON, v plánu je odprodej - uvažováno je o obci Čížová, na jejímž katastru leží, stejně jako o možnosti finanční podpory údržby městem Písek, a již v příštím roce o přeložení plynovodu na dno řeky. 

Na pravém břehu, u jezu v těsné blízkosti lávky, stojí připomínka starého mlýna, zvaného Herinkův mlýn, a to v 90. letech nově zbudovaná budova sloužící jako malá vodní elektrárna.

Původní mlýn zde byl v provozu již údajně v 16. století, první písemná zmínka pochází z roku 1710, kdy se majitelem stává jistý Pavel Skoumal, od roku 1755 pak je majitelem Václav Häring, následují Vojtěch Hons, Matěj Radašovský, Antonín Skuhrovský, Matěj Souhrada, až roku 1910 mlýn kupuje hrabě Olivier Lamezan-Salins.

Tento příslušník rodu z Lotrinska se roku 1899 oženil s Mathildou Hardtmuth, a tím pádem se i stal spoluvlastníkem známé českobudějovické firmy. V letech 1907 - 1918 působil v Českých Budějovicích jako městský radní, byl intendantem městského divadla, ředitelem městské plynárny, aktivním členem Červeného kříže i funkcionářem muzejního spolku. Na frontě 1. světové války strávil závěrečné dva roky, krátce po návratu z válečné vřavy ukončil svůj život sebevraždou. 

Kolem mlýna se odehrává děj románové milostné prvotiny Probuzení od Františka Xavera Svobody (1860 - 1943), jehož další díla známe z filmových přepisů pod jiným názvem -  Kašpárek vešel na celuloidový pás jako Roztomilý člověk a Poslední muž coby Poslední mohykán. 

V blízkosti je kemp s restaurací a chatová osada z 50. let 20. století. Zdejší restauraci U Cajsů, řečenou Cajska, si mnozí připomenou loňskou tragickou událostí, kdy opilý hostinský zde 7. ledna v noci ubodal hosta, za což následně vyfasoval 12 let. Malinko to zdánlivě nekoresponduje s citací píseckého rodáka, zpěváka Bohuše Matuše, že se sem rád vrací pro klid místa, ovšem vraždy zde opravdu nejsou na denním pořádku. 

Na protějším břehu stojí rovněž malebná, po skalách rozsetá chatová osada, kousek níž po proudu při nižším stavu vody lze vidět pozůstatky jezu U Cajsů, ještě níž pak býval zaniklý jez Sulan. Zde stával Tlučkův mlýn, dokladovaný písemně již roku 1405. Po požáru v roce 1923 byl znovu zbudován, za války se zde po nocích nelegálně semílalo obilí, a stejně jako Herinkův mlýn byl s výstavbou Orlické přehrady roku 1960 zbořen. Místo připomíná kamenná kaplička Panny Marie Lurdské ve svahu na břehu, vysvěcená roku 1871, z Borečnice sem vycházejí od roku 2011 obnovená prvomájová procesí.

Bývalý přívoz, provozovaný mlynáři, nahrazuje zmíněná plynová lávka. Vedou po ní dvě turistické trasy, a dále po pravém břehu vedoucí NS Od Ptáčkovny k Caisům, která zde vlastně končí, zatímco Sedláčkova stezka z let 1924 - 1928 na břehu levém dál pokračuje ke hradu Zvíkov. 

VIDEO: Romantika Otavy u lávky

I když toto místo je plné turistického ruchu především v letní vodácké sezóně - či snad právě proto, není od věci udělat si sem výlet i v zimě, kdy řeka s přídomkem zlatonosná zde nabízí v tomto ročním období odlišnou krásu.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.