„Snažíme se rehabilitovat podobu interiérů jako živých obytných prostor. Umělecká díla jsou v kontextu tohoto domáckého prostředí obohacena o svůj rodinný příběh, o vztah majitele k jeho věci. Naším cílem je instalace, která rekonstruuje v maximální možné míře podobu interiérů, jakou měly po roce 1910,“ uvedl kastelán zámku Červená Lhota Tomáš Horyna.

Zásadní změnou prošly místnosti východního křídla, salon a budoár, kde se přistoupilo k výměně látkových tapet. 

„Dlouho jsme však nevěděli, jak tapety vlastně vypadaly. Až nedávný nález zbytků původní látky na tyčích závěsného systému obrazů znovu diskusi otevřel a nastínil možnost uvést salon do jeho historické podoby,” popsal postup prací Horyna.

Kromě toho Červená Lhota získala do řady pokojů nábytek, který kdysi na zámku byl. Na svá místa se tak například vrátilo vybavení, které spoluvytvářelo byt prince Johanna Schönburg-Hartensteina v římském Palazzo Venezia.

„Řada dalších mobiliárních předmětů, které mají často pozoruhodný rodinný příběh, se do zámeckých prostor vrátila po mnohých letech. V průběhu času se staly součástí sbírek jiných institucí, odkud je máme pouze zapůjčeny,” dodal kastelán.

Vodní zámek Červená Lhota se řadí k nejkrásnějším „pohádkovým“ zámkům v Čechách. První písemná zpráva o existenci tvrze se objevuje v roce 1465, kdy Petr ze Zásmuk získal tvrz ve Lhotě jako dědictví po svém otci Ctiborovi.

Kolem roku 1530 Lhotu zakoupila rytířská rodina Kábů z Rybňan. Jan Kába nechal starou tvrz přestavět renesančně podle projektu italského stavitele Honse Vlacha a vznikla zámecká kaple Nejsvětější Trojice. Roku 1555 se poprvé objevuje název Nová Lhota. Přejmenování na červenou se ves dočkala v roce 1602, přičemž změna názvu souvisela se změnou barvy omítek na tehdejší tvrzi.

K zámku Červená Lhota se váže několik pověstí. Jedna z nich říká, že po smrti své matky mladičká šlechtična pocítila odpor ke všemu křesťanskému. Ze stěny své komnaty sejmula kříž a vhodila jej do jezera. V tu ránu se objevil čert a odnesl dívku do pekla. Zanechal po sobě pouze lidskou krví namalovaný kříž na zámecké zdi. Lidé se snažili kříž odstranit, ale marně. Natřeli tedy fasádu zámku na červeno, aby se kříž v rudé barvě ztratil. Údajně je tu ale vidět dodnes.

Dále zámek vlastnil císařský rytmistr Antonio Briccio a následně Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Za jeho vlády došlo v letech 1658-1678 ke stavebním úpravám, které proměnily tvrz v barokní zámeček. Zámek roku 1835 přechází na rod německých knížat Schönburgů-Hartensteinů, který se patrně nejvýrazněji zapsal do historie sídla. Právě tento rod se postaral o neogotickou a později i neorenesanční přestavbu objektu, nad rybníkem zbudoval anglický park a vystavěl rodinnou hrobku.

Obnova zámku trvala několik měsíců. Turisté dnes mohou obdivovat podobu interiéru z počátku 20. století. Vypadají tak, jako by je jejich majitelé Schönburg-Hartensteinové právě opustili.

Zámek je v říjnu přístupný o sobotách a nedělích.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.