"Žijící, již smíte všechny tyto krásy smavé nyní zřít, vzpomeňte si při přeletu  sněhobílých ptáků samot duše mé, jež dozajista vtělena do některého z nich znovu vždy se vrací v místa štěstí svého zašlého."

Epitaf, který si světoznámá operní hvězda a velká vlastenka Ema Destinnová složila, najdete na žulovém pomníku nedaleko milované Nové řeky, kam ráda jezdila rybařit. Nad pomníkem se tyčí obrovský rozeklaný vykotlaný dub, téměř 360 let starý, v jehož kůře řadu let zarůstá Emina podobenka.

Místo je to zadumavé, pamětní, ne až ve smyslu piety. Jen pokorné při zastavení, s kola sestoupení či při putování od Stříbrského mostu ke Stráži nad Nežárkou, k zámku, v němž měla Destinnová sídlo.

Novou řeku si k rybolovu pronajímala od knížete Schwarzenberga, pomníček, na němž je epitaf vytesán, dal postavit po její smrti její přítel, stříbrský statkář Vladimír Hoffbauer.

Nová řeka je rozdělená Lužnice, na chvíli se stává Starou a Novou řekou, aby se posléze zase v Lužnici spojila.

Božská Ema

Barokní zámek ve Stráži nad Nežárkou, kde původně stál gotický hrad, se stal místem pobytu Emy Destinnové. O jejím životě natočil v roce 1979 Jiří Krejčík film Božská Ema, hlavní roli ztvárnila slovenská herečka Božidara Turzonovová. Destinnové opravdu ležel u nohou celý kulturní svět, obdivovali ji nejen umělci, ale i řada politiků.

Některé scény se točily i ve Stráži. U obce Stará Hlína stojí kamenný most, z něhož sypalo služebnictvo sůl v pohádce Byl jednou jeden král. Využil ho i Zdeněk Troška pohádce Z pekla štěstí. Podaní z něho svrhli do řeky krále Lamprechta (Vladimír Brabec) a jeho dceru Eufrozínu (Sabina Laurinová). Zřejmě má most funkci svrhávací, kdo to bude do třetice?.

Expozicí provází Destinnové zpěv

Zámek nebyl nikdy veřejnosti celý zpřístupněn, můžete v něm navštívit nejucelenější a nejrozsáhlejší expozici, věnovanou Destinnové. Je zpřístupněn i privat, místnosti, ve kterých bydlela, po celou dobu vás bude provázet její božský hlas.

Ema Kittlová (jméno Destinnová přijala po své učitelce zpěvu Marii Loewové Destinnové) se jmenovala Emilie Pavlína Věnceslava. Narodila se 26. února 1878 v Praze, proslavila se jako operní pěvkyně na mezinárodní scéně. Kromě toho byla spisovatelka, překladatelka, sběratelka kuriozit a vášnivá rybářka, navíc horlivá vlastenka. Byla jednou z první Češek s tetováním, na těla měla obrazy hadů.

Krouží i ve vesmíru

Zpívala v Praze, Berlíně, Londýně, New Yorku, za války ji obvinili ze špionáže. Nezapomenutelné role zpívala po boku nejslavnějšího pěvce Enrica Carusa.

První velkou láskou byl cyklistický šampion Jindřich Vodílek. Životními partnery dále byli barytonista Dinh Gilly, tenorista Mario Roman a nadporučík letectva Josef Halsbach. Je po ní pojmenována i planetka ve vesmíru.

Zemřela 28. ledna 1930. Ač chtěla být pohřbena v parku svého zámku, byla uložena na vyšehradském Slavíně.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.