Jehla se jen míhala, přitom za dva měsíce intenzivní práce byla opravena  jen malá část.

Jindřichohradecká gobelínová restaurátorská dílna navazuje na tradici zakladatelky Marie Hoppe-Teinitzerové, jejíž práce zdobí přední salony, včetně prezidentských. Teinitzerová v době textilní mechanizace stále pracovala ručně, o to větší cenu její práce a její techniky mají. V Domě gobelínů má stálou expozici.

Bohužel škola, kterou založila, už neexistuje, instituce nemá mistra, který by pokračoval ve výuce. Přesto v ateliérech vznikají nová díla, už moderními technikami. Sami si zde můžete ozkoušet na některém ze stavů, jak těžké je zvládnout neposlušné nitě a zvedající se hradbu brd, jenž si s přízí pohrávají a určují osnovu.

Zlaté české ručičky a očička k tomu

Hanka sedí s očima upřenýma na kus vybledlé látky. Popisuje mi jednotlivé úkony, jak píchnout, podvléci, kde je nutno jehlu i kleštičkami popotáhnout, ježto se nechce nechat prsty řádně polapit. Zdá se to jednoduché, ale je to dřina. Restaurátorka mi prozradila, že  při zakázce, na niž zákazník spěchá, „jedou“ nepřetržitě, střídají se.

„Tento kus nemá signaturu, předpokládáme, že je to francouzská práce. Jsou tu písmena RAET, ale zatím se nepodařilo rozluštit jejich význam,“ píchá další steh. Dozvídám se, že mají ještě nějakou přízi po paní Teinitzerové, ale když dojde, sáhnou po místním dodavateli.

Přízi si sami barví, chvíli to trvá, trefit se přesně do odstínu. Některá místa jsou natolik poničená, “nečitelná“, že musí přijít na řadu rekonstrukce pomocí malby, s uměleckými pracovníky dát podklad dohromady a pak se pustit do díla, které před očima moc nepřibývá. Teinitzerová, která byla blízká i prezidentu T. G. Masarykovi, chtěla, aby v Hradci byla výtvarná škola. Dům, kde měla být, ale obsadila jiná instituce. Ruční práci v polovině minulého století začala válcovat strojní výroba. 

Vpichy za miliony

Ale stroj staré dílo nezrestauruje, na to musejí být šikovné ruce a cit. A láska k práci. Tady jdou stehy do miliónů, tak drahé kusy projdou zkušenýma rukama. Není to jako látat ponožky, i když to na první pohled tak vypadá.

O gobelínech se tu dozvíte při fundovaném výkladu opravdu vše. Pak si začnete vážit těch nástěnných koberců, kolem kterých na hradech, zámcích i jinde procházíte.  Pořádají tu i workshopy, více na mailové adrese. www.dumgobelinu.cz

Gobelínu dal jméno  pařížský barvíř Jehan Gobelin, v polovině 15. století. V užším slova smyslu se používá pouze pro jeho výrobky, resp. jeho dílnu. V současnosti se používají  termíny jak gobelín, tak tapisérie pro ručně i strojně  tkané výrobky.  

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.