Na mapě tento nádherný žulový výtvor nenajdete, přitom vévodí titulu publikace o přírodních monumentech krajiny. Proto jsem si ho v jindřichohradeckém infocentru všiml. Blonďatou pracovnicí byl lokalizován na mapě nad ves Valtínov. Pak už to bylo skoro snadné.

Vedou tam všechny cesty jako do Říma, leč raritní balvan žádné značení nemá. Majitel hostince, kde jsem ptal na cestu, spráskl ruce: "Zase ta pr..., já si snad nechám vytisknout nějaký leták." Poté mi trochu složitě ukazoval, kterak vlevo, rovně, vlevo a zase několikrát změnit směr. Nejen leták, já bych si nechal udělat i pohledy, balvan za to stojí.

Pod kostelem zabočíte podle restauračky Klondike na lesní cestu a asi po kilometru a půl po tankodromové silničce, jinak se ta hrůza nazvat nedá, se ocitnete na křižovatce.

Cesta vlevo je ta správná, minete základnu dětského tábora a mezi lesními oplocenkami se vnoříte do stínu lesa. Cestu poznáte snadno, jediná je vyšlápnutá, a směřuje rovně před její žulové veličensto. Puklina ve skále a dvě nádherné polokoule to jistí, jste na místě. A tady si už můžete dělat, co je libo. Třeba ji nakopnout, políbit, pokusit se o vlez.

Krása českokanadské žuly

Žulové kameny jsou podobně jako na Sedlčansku klenoty zdejší krajiny. Šedé skály většinou zaoblené, místy porostlé, vytvářejí bizarní seskupení. Někde je najdete ve stráni, na lesních svazích zpola zakryté mechem, na vrcholech kopců, místy jsou porostlé remízky a skýtají stín pasoucímu se dobytku.

Ve středověku se z některých vrchů jako například z Vysokého kamene,  nejvyššího bodu České Kanady, (738 m. n. m.) předávaly kouřové a ohňové signály. Byly zde i viklany, jeden se viklal u Kunžaku, ale už dávno tomu tak není. Krásné žulové útvary najdete například na Hradišti u Nové Bystřice, na Hadím vrchu u Navar.

Kraj je kouzelný v létě, v zimě se ale k zasněžené p... těžko dostanete. Je to přece jen zadek světa.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.