Už první večerní setkání těch, kteří sotva přijeli, hned zamířili k vzácnému nástroji Abrahama Starcka postavenému v roce 1699, přineslo nejedno překvapení. Jaroslav Tůma, profesor Akademie múzických umění v Praze a lektor kurzů, například zjistil, že kromě něho samotného na zdejších varhanách dosud ještě nikdo z přítomných varhaníků nehrál. Prof. Tůma své nadšení Starckovým nástrojem neskrývá, a také proto nesou kurzy ve Zlaté Koruně symbolický název Mekka varhaníků.

Vzhledem k tomu, že ani asistující lektor Pavel Svoboda, doktorand HAMU v Praze, dosud neměl příležitost na zlatokorunský nástroj hrát, odvíjela se debata na téma prvního dojmu. “Dojem mám výborný, varhany jsou skvělé,“ prohlásil Svoboda.

A jaké hodnocení by zúčastnění dali tomuto nástroji ve stupnici 1 až 10, kdy desítka je nejlepší? “Já bych jim dal desítku. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku je několik tisíc varhan. Řada z nich v troskách. Dejme tomu, že alespoň polovina jakžtakž hraje,“ prohlásil prof. Tůma a položil otázku: „Kolik z nich bychom ale mohli zařadit mezi v evropském měřítku špičkové?” 

„Snad deset, patnáct, dvacet? Zlatou Korunu určitě. Jsem zvědav, co budou říkat nástroji naši kurzisti,” odpověděl Svoboda.

Daniel Knut Pernet, první z okouzlených Starckovým nástrojem, který prý neváhá během kurzů vynechat i oběd, aby u zdejších varhan mohl trávit delší čas, řekl: „Varhany mají plný zvuk a principálové hlasy se hezky pojí. Mixtura není samostatně stojící barvou, ale doplňuje a korunuje celkový zvuk.”

Kurzisté mívají příležitost hrát na různé nástroje, proto prof. Jaroslava Tůmu dále zajímalo, jaké  jiné varhany u nás jsou srovnatelné s těmito zlatokorunskými?

Perneta napadly Plasy a k němu se přidal kolega Juraj Mičúnek: „Mne také Plasy. Vždyť tam jde také o Starckův nástroj.” Další příklady uvedl Svoboda: „U nás mě jakožto srovnatelně inspirativní nástroje napadají dva: Doubravník a pražský Týn. Každý z nich je zároveň velmi osobitý. Inspirativní je ale třeba i nový nástroj švýcarské firmy Mathis v Brně u Jezuitů.”

Pro Perneta nemá Týn takovou zvukovou jednotu: „Zlatá Koruna má kompaktnější zvuk. A měkkou intonaci.Týn zní jako souhrn mnoha píšťal, Koruna jako jeden monument." Poklonu vystavil i Pavel Svoboda: „Prostě varhany ve Zlaté Koruně jsou pro nás něčím podobným jako nejlepší stradivárky pro houslisty, nejlepší Steinway pro pianisty. Setkat se s nimi znamená něco jako první jídlo po dlouhém půstu.”

A jak se pan profesor Tůma těšil na výuku v době zaslouženého letního volna? „Na těch několik dní ve Zlaté Koruně se moc těším. Trávit je u takto osobitého nástroje znamená zažívat obzvláštní radost až vytržení. Mám totiž pocit, že tyto varhany samotné říkají hráčům, co je třeba dělat, jak interpretovat hudbu starých mistrů. Jako ten, který má vyučovat, necítím v těchto případech žádnou námahu. Jaký je to rozdíl oproti většině jiných nástrojů, kdy musím při výuce leckdy věnovat hodně energie rozhodování a vymýšlení. Tady stačí drobné upozornění na určitý detail ve struktuře skladby a vše jde samo.”  

Pavel Svoboda doplnil: „Těšil jsem se už na náš společný večerní koncert, těším se i na koncert kurzistů. Je radost hrát na tak krásné varhany.”   

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.