Článek
Kamenokovová rozhledna
Než se k němu dostanete od parkoviště, minete neobvyklou studnu uprostřed lesa. Prkenná orubeň překrytá dřevěnou stříškou, zdálky vypadá jako altánek, je věcí docela nevídanou, patřila k poplužnímu dvoru. Než se zde začalo soukeničit, těžilo se ve středověku v okolních skalinách stříbro. Rudy bylo tolik, že zde měl místo i královský mincovní úřad.
Ale podstatný je pro nás Orlík, hrad postavený Janem Trčkou z Lípy a Lichnice, pro syna Zdeňka asi ze 30. let 16. století. Stavba je to festovní, nejvíce vyniká vysoká věž, která dostala ke kameni přístavek v podobě roštového schodiště vedoucího do 20metrové výše. Na vrcholu je rozhledna, vidět je předaleko, nejen na město v podhradí, ale velkou část Vysočiny.
Hrad mnoha pánů
Proč se hrad jmenuje Orlík, se neví, údajně podle kopce, na kterém stojí. Jenže vrch je na mapách zanesen jako Čejovský, takže se nemáme čeho chytit. Je to ale jedno, zrovna jako jména mnoha majitelů, kteří se zde vystřídali, jen milovník historie sveřepý se zamračí a vysype je z rukávu - od Jindřicha z Dubé přes Leskovce po hrabata ze Solmsu. Gotický Orlík dostal v renesanci trochu jiné tvary, zpohodlněl, zrovna jako majitelé, na obranu byl vystavěn dělostřelecký bastilion.
Jenže hrad nikdo nechtěl dobývat, takže náklady do obrany byly na nic. Obléhání si trochu užil hned zpočátku, když se mezi sebou prali čeští páni. To se pod hradbami na chvíli utábořil Rožmberk Jindřich, ale nic moc z toho nebylo. Když Švédové obléhali nedalekou Lipnici, usídlili se na Orlíku.
Všichni z hradů pryč!
V polovině 17. století nařídil císař Leopold, aby veškeré hrady byly pusté, nezbylo majitelům, hrabatům ze Solmsu, než se odstěhovat do Herálce.
Hrabata získala Orlík jako konfiskát po Bílé hoře, tenkrát to byla první velká privatizace. V roce 1708 už je uváděn jako pustý. Kámen ze zříceniny se hodil na další stavby, zříceninu pomalu začali rozebírat. Co se dalo odnést, zmizelo velmi rychle. Naštěstí je částečně, takže můžeme tuhle zajímavou památku navštívit. Zajímavé jsou sklepní prostory a také funkční pec, z té jdou ke spotřebiteli velké mlsky.
Nakonec se v minulém století podařilo částečně hrad zakonzervovat, od roku 1997 je přístupný a v jeho zdech to v letních měsících žije různými atrakcemi. Pokud pojedete na nedalekou Lipnici, nezapomeňte se na Orlíku stavit, není to na dlouhou prohlídku, ale ta rozhledna stojí za to.
A v Humpolci ještě jukněte na starý židovský hřbitov a zbytky staré zástavby zvané Zichpil. Jde asi o zkomoleninu německého výrazu pro strážní stanoviště.
