Hlavní obsah

Zlaté časy horolezectví mapuje výstava v šumperském muzeu

Novinky, Vladimíra Krejčí

Horolezecká výstroj i s přepravní bednou expedice na Mount Everest, soška Budhy, modlitební praporek z Nepálu, růženec z Pákistánu a další suvenýry, dokumenty a především fotografie mapující historii československého horolezectví jsou nově k vidění ve Vlastivědném muzeu v Šumperku.

Foto: Vladimíra Krejčí

Vystaveny jsou také Červinkovy fotoaparáty.

Článek

Okamžiky z historie československého expedičního horolezectví je název výstavy v Rytířském sále, kterou je možno navštívit do 27. července. Vznikla díky bohatému archivu československého reprezentanta v horolezectví Jana Červinky, jenž je také autorem většiny snímků. Vystaveny jsou i fotografie dalších horolezců, mimo jiné i legendárního Rudolfa Heckela.  

Ve spolupráci s publicistkou Juliet D. Golden výstavu vytvořila Červinkova dcera Hana, která se narodila během expedice na pátou největší horu světa.  

„Červinkův vstup mezi horolezeckou elitu spadá do časů, kdy horolezci z různých zemí začali dobývat dosud nezdolané vrcholy po celém světě. Zúčastnil se výprav na Kavkaz, do Hindukúše a do Himálaje, které byly důležitou součástí toho, co dnes můžeme nazvat zlatým věkem expedičního dobývání hor národními týmy,“ uvedla Golden.  

Leze celá rodina  

Letos 84letý horolezec je stále vitální. Ačkoliv tvrdí, že cepín už pověsil na hřebík, jeho blízcí prozradili, že nedávno vyrazil s vnukem do skal.  

„Kdyby v televizi vyhlásili soutěž Horolezí celá rodina, mohli bychom se přihlásit. Lezení jsem se nevěnoval jen já, ale i žena a obě dcery, kvůli kterým se přidali i zeťové,“ tvrdí Červinka, jenž zdolal Mont Blanc v 76 letech. Na nejvyšší evropskou horu ho doprovodila dcera Ruth Tachezy.  

Trénink s koksem na zádech  

Červinka pochází z Opavy, dětství prožil v Olomouci. Pracoval na Kurzovní chatě a na Barborce v Jeseníkách a studoval na šumperské strojní průmyslovce. Šumperku vděčí také za seznámení s Věrou Pátkovou, která je dodnes jeho životní družkou. V roce 1961 se s rodinou přestěhoval do Olomouce a o osm let později do Vrchlabí. Hory byly a jsou jeho osudem. Lezectví se věnoval už od mládí a těžkou fyzickou práci považoval za součást tréninku. 

„Když se stavěla lanovka na Červenohorském sedle, s pomocí koně a saní jsem navozil beton na všechny patky,“ pochlubil se slavný lezec.  

„Na zádech vynášel koks z Koutů nad Desnou na Švýcárnu, pracoval na lesní brigádě ve Vernířovicích,“ doplnila Magda Zmrhalová, kurátorka výstavy.  

Rudé právo v Himálajích  

Po přijetí do národního týmu se způsob tréninku změnil. Horolezci se připravovali v Tatrách, v Alpách i na Kavkaze, kde se ovšem mohli pohybovat jen s doprovodem. Komunistická ideologie byla všudypřítomná.  

„Do expedice na Manáslu nám přidělili redaktora Rudého práva, který měl za úkol vynést na vrchol výtisk komunistického deníku. Kolega novináře tahal shora, já ho strkal do zadku, ale nešlo to. Málem se rozbrečel, tak jsem mu řekl, ať nám ten plátek dá, že ho tam určitě vyneseme,“ vzpomíná Červinka s úsměvem, na časy, kdy mu do smíchu mnohdy nebylo.  

Loutkou režimu se nikdy nestal, jak dokázal i po okupaci v srpnu 1968, kdy se spolu s kolegou Vlastimilem Šmídou na protest vzdali sovětských vyznamenání.

Reklama

Výběr článků

Načítám