Článek
V poslední době vás vidíme na televizní obrazovce…
Víte, přes zimu jsem měl takovou delší profesní pauzu, tak jsem rád, že se to znovu rozbíhá. Teď běží v televizi znovu seriál Mordparta. Na roli soudního lékaře vzpomínám rád - vždy jsem v tom, většinou mrazivém počasí, ohledal mrtvolu a za spílání kolegů odjížděl domů. Zato když se mi pak na kladenské reálné pitevně všechny mrtvoly sešly v jeden den a já měl stránky textu s odbornými lékařskými termíny, to už taková pohoda nebyla.
V čem jsme vás v této sezóně mohli vidět na jevišti?
Začátkem této sezóny jsem měl štěstí na velký a zároveň moc milý projekt - divadelní představení Tři oříšky pro Popelku v pražském Kongresovém centru. Ztvárnil jsem zde roli Preceptora, v alternaci s Milanem Šteindlerem. V režii Filipa Renče se sešli skvělí kolegové, výborné bylo i technické a organizační zázemí. Bohužel, pak nastal ten můj výpadek a v únoru, kdy jsem měl možnost se do Popelky vrátit, už nebylo kam, projekt náhle skončil. A další dvě přislíbené pražské divadelní spolupráce ani nezačly, obě byly časově odsunuty. V uvozovkách - zůstalo mi tedy "jen" hostování v Činoherním klubu, a to v představení Tanec bláznů. Ale ono stát na jevišti s pány Nárožným, Kikinčukem, Vetchým a dalšími skvělými herci a herečkami, vnímat jejich nekončící zájem o představení a jeho vývoj, což se v dnešních divadelních "továrnách" bohužel už stává málokdy, to stojí za to. A stručně - v sezóně nové doufám v ony přislíbené projekty a jsem otevřen novým výzvám.
Co byste řekl ke komornímu pořadu Nejdeš mi z hlavy jako verš…?
Divil jsem se, jak mi vlastně divadlo nechybí. Ale ono chybí, víc a víc. A onen dluh mi pomáhá zmírňovat spolupráce s Krajskou knihovnou v Pardubicích. Vedu tam dětský dramaťáček, připravuji letní program na krásný venkovní prostor Příhrádek v příštím roce. A byla mi dána možnost vytvořit pořad milostné a lyrické poezie českých básníků. Tak se v mém podání schází Florian, Hlaváček, Toman, Hrabě a Skácel. A společné mají jedno - že mne jejich verše oslovovaly a oslovují, pomáhají vyjádřit a vyventilovat ty neskutečné prožitky zamilovanosti, ale i úžasu nad krásou a hloubkou života, našich prožitků.
Jak hodláte trávit blížící se prázdniny?
Prázdniny budu trávit na své chaloupce poblíž Kutné Hory. A hlavně se těším na ty své dvě cácorky - dvanácti a tříletou dceru. A taky možná na skok do milovaných Beskyd.
Mohu se zeptat, v čem spočíval ten váš výpadek?
Nechci to omlouvat, ale také se za to nestydím. Herectví, pokud se dělá pořádně, dává zabrat emocím, duši, citům. Já jsem, myslím, člověk citlivý a tak jednak bylo a je odkud brát, ale také jsem zabrat dostával. A léčil se ženami, teréňáky a - alkoholem. S tím posledním se fakt vyhrát nedá a já v listopadu prohrával na celé čáře. Děkuju, že se našlo pár lidí, kteří nade mnou nezlomili hůl - má žena, Milan Šteindler, Jirka Trantina, Karel Heřmánek, Barbora Böhmová a pár dalších, kteří mi pomohli a přes ÚVN Praha a její psychiatrii mě přivedli do Léčebny Červený Dvůr u Českého Krumlova. Život na zámku to tedy příliš nebyl, ale děkuju moc i za něj, veškerému personálu za péči, za rady, podporu. A teď zkouším jít s čistou hlavou dál.
