Článek
Galerie Klatovy/Klenová, příspěvková organizace Plzeňského kraje, zve širokou veřejnost na slavnostní vernisáž výstavy s názvem Už není kam, která se uskuteční ve čtvrtek 18. října od 17 hodin na Klenové. Výstavu pořádá GKK a Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni.
Už není kam, už není kam utéct…, už je vše pokryto betonem, už nejsou stromy, už není dostatek vody, už není kam, už musíme přestat myslet na zisk a začít myslet na zemi a něco jí vrátit, už není kam utéct…, těmito slovy rámuje prof. Jiří Beránek soubornou výstavu landartových děl studentů ateliéru Socha a prostor, který vede na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni.
Výstava se rozprostírá v širším prstenci okolí hradu Klenová, kde se stala součástí vznikající landartové stezky. Jednotlivá díla komunikují s místy, pro která vznikla, umocňují sílu i historii zdejší krajiny, její reliéfy i daleké výhledy. Reflektují místo člověka ve světě, na Zemi, jeho majetnický a neudržitelný přístup k jejímu „spravování", nerovnováhu mezi základními oblastmi lidského života.
Koncepce projektu a díla zúčastněných studentů budou představena široké veřejnosti v rámci slavnostní vernisáže. Výstavu zahájí ředitelka galerie Klatovy/Klenová Ing. Hana Kristová, úvodní slovo řekne prof. Jiří Beránek, vedoucí ateliéru Socha a prostor FDULS ZČU.
Vystavující: Eliška Pánková, Jakub Šik, Petr Filip, Adam Trbušek, Vojtěch Jakimiv a Šimon Beránek.
„V kopcovité krajině v okolí Klenové jsem se rozhodl uskutečnit landartovou realizaci, která pracuje s něčím, co je zejména v dnešní době čím dál více vzácné a výjimečné. Do místní pahorkatiny jsem zapustil objekty půlkulového tvaru, jež jak doufám budou stimulovat dávno vyschlé lesní tůňky, kaluže a zásobárny vody, které vždy byly darem života pro mnohé obyvatele oněch míst,” komentuje své dílo Tůně jako oázy života jeden z tvůrců Vojtěch Jakimiv.
Na kostele sv. Felixe, který se nachází na úpatí nedaleko pod hradem zase svým dílem Co vidím, už tu není parafrázuje proud času a přítomnost božského principu Eliška Pánková. „Skrze stěny kaple prostupuje svaté, božské duševno v podobě křehkých bobrovek. Kresba je parafrází tichých modliteb, přání v kapli vyřčených, prostupujících hmotou a odrážejících se na povrchu krytiny.”
Své poselství přináší i Adam Trbušek, autor Panoptika - objektu králíka pojídajícího člověka - na plzeňském sídlišti Lochotín, když pojmenovává své dílo Čas to přírodě vrátit a uvádí: „Mé dílo je nositelem lyrických úvah nad vznikem a zánikem, konstrukcí a destrukcí, zodpovědností a lhostejností.”
Seznam citovaných autorů doplňují jména Petra Filipa, Jakuba Šika a Šimona Beránka. Všechna díla vznikla v rámci mezinárodního projektu Prorůstání – od země k zemi Galerie Klatovy/Klenová, Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara (FDULS) ZČU v Plzni a bavorských měst Schönsee (prostřednictvím Centra Bavaria Bohemia) a Vilseck (zastoupeného městskou galerií).
