Článek
Na pódiu místního kinosálu, který se podvakrát zaplnil téměř do posledního místečka, vystoupilo přes dvě stě padesát žáků, což v konečném součtu znamená tři čtvrtiny veškerého dětského osazenstva naší školy. Natěšení diváci, kteří se rekrutovali především z řad rodičů, prarodičů, bývalých zaměstnanců školy a také oficiálních hostů z Habartova a i ze spřáteleného saského Lengenfeldu, si mohli doslova vychutnat více než dvouhodinový pestrý program, pečlivě sestavený podle promyšleného scénáře.
Ačkoliv je akademie po všech stránkách náročná a její konečný produkt v sobě skrývá nemalý nápor na nervy, jedná se přece jen o vítanou možnost, jak širokou veřejnost přesvědčit o tom, že děti školou povinné zvládnou i jiné aktivity, než bezdůvodné ničení majetku, vykuřování v temných zákoutích a produkování nejrůznějšího hluku, jímž obtěžují své okolí.
A i pro to je cílem děti co nejvíce do organizace a také realizace akce zapojit. Letos se to projevilo např. i v tom, že žákyně 9. Kateřina Pálková vytvořila originální a velmi povedené plakáty, role moderátorů se s bravurou ujali Adéla Tamajková a Filip Šulík a k ruce při organizaci jeviště či jako pořadatelská služba byli další ochotní deváťáci.
Někteří ze žáků se zapojili i do tvorby jednotlivých čísel, i když v tomto ohledu prim přece jen hráli především pedagogové. Žákům však slouží ke cti, že když se dobrovolně k nácviku odhodlali, neváhali mu obětovat nejedno odpoledne či třeba i víkend. A na výsledku to bylo více než patrné.
S klidným svědomím lze napsat, že celkový dojem dopadl nad očekávání. Od začátku, kdy se moderátorská dvojice chopila mikrofonů, až do chvíle, kdy je zhruba po sto třiceti minutách odložila, se bylo na co koukat a pro nudu zde nebyl prostor.
Obě představení začínala krátkými oficiálními proslovy pánů ředitelů partnerských škol českého Mgr. V. Riedla a saského pana Oelschlägla, kterého v druhém případě vystřídala zástupkyně paní Burghardtová spolu s lengenfeldským starostou V. Bachmannem. Všichni se shodli na tom, že naše partnerství má budoucnost a že je i cestou k tomu, aby se kupříkladu neopakovaly hrůzy 2. světové války, které byly v jednom čísle připomenuty.
A co že se to vlastně dělo na jevišti? Na několika řádcích to nelze popsat, ale výše uvedený záměr byl všemi výstupy splněn bezezbytku. Žáci tančili, zpívali, hráli scénky. Nechyběl tanec moderní, ale i variace na balet či stále populární Pomádu.
Dramatický kroužek při školní družině sehrál pohádku o rozhádaných písmenkách, sedmáci vsadili na humor a školní perličky a páťáci všem ve zkratce předvedli pět let svého soužití. Na scéně se roztancovali pestrobarevní klauni, princezny, čarodějnice i další pohádkové postavy.
Žáci předvedli i svoje jazykové dovednosti ve zinscenované anglické písni a básni. Hrálo se na klavír či flétnu. A díky lengenfeldským nechyběla ani báječná přízemní akrobacie. Jednalo se prostě o chutně namíchaný koktejl, který musel všem přítomným chutnat.
