Zahynul slavný komandýr Čapajev při útoku Čechů?

Tačanka má monumentální pomník, rudoarmějci s ní dojeli až do Berlína.   Bryčka s kulometem Maxim, zapřažená dvou až čtyřspřežím, řádila od ruské občanské války. S tačankou, jak se povozu říká, se setkali i Berlíňané v pětačtyřicátém. Obávaný povoz má v Kachovce v Chersonském regionu obrovský bronzový pomník.

V první polovině šedesátých let minulého století u nás běžel film Tačanka jede!, který dobrodružně-propagandistickou formou ukazoval, jak rudí s každým umějí zatočit, kulomety na bryčkách nevychládaly, bandy kontrarevolučních živlů padaly pod údery soustředěné palby jako na střelnici. Poláci je měli také.

Vasilij Ivanovič Čapajev se narodil 28. ledna 1887, zemřel 5. září 1919. Za první světové války jako poddůstojník získal čtyři svatojířské kříže za osobní statečnost. V říjnu 1917 vstoupil do bolševické strany. V prosinci téhož roku ho vojáci 138. pěšího pluku zvolili za svého velitele. Poté velel 2. Nikolajevské divizi a 25. střelecké divizi. Tvrdě potlačoval rolnická povstání. 5. září 1919 na jeho velitelství u stanice Lbiščenskaja v Kazachstánu zaútočili bílí a Čapajev po krátkém boji skočil do řeky Ural, kde utonul; tělo se nikdy nenašlo.

Ve filmu je zajímavé, že při útoku a Čapajevově útěku zní z davu prchajících: Utíkejte, Češi jdou! Že by naši legionáři poslali ke dnu „geroje, kotorij byl vso vrémja v peredi…?“  Rudí měli z našich legií strach. O komisaři koluje řada vtipů, stal se pro svou prostotu ztělesněním ťulpase. (Např.: Čapajev s komisařem Petrem vyzrají na nepřátele tím, že se stanou neviditelnými: dosáhnou toho tak, že pijí vodku tak dlouho, až jeden druhého nevidí…)

První, kdo zavedl tačanku jako zbraň, byl údajně Machno. Ataman Nestor Ivanovič Machno byl svéráznou postavou ruských dějin.

Zapřisáhlý anarchista se po skončení 1. světové války dal do služeb bolševiků. Měl značné organizační schopnosti, dokázal zbudovat kozáckou armádu - čítala od 35 do 50 tisíc lidí. Po setkání s Leninem ji dal k dispozici bolševikům proti zahraničním interventům. Po mnoha vítězstvích nad bělogvardějci se nakonec stalo jeho řádění nepohodlným, machnovci nedělali rozdíl mezi nepřáteli a bolševiky, kradli a loupili všude. Nakonec utekl do Paříže, kde roku 1934 v bídě zemřel.

Machnovo prvenství pokulhává, kulomet Gatling použili na bryčce již za americké občanské války (1861 až 1865), určitě v bitvě u Gettysburgu v roce 1863. Potvrdilo to vyobrazení jižanského vojáka na kolesce s kulometem. Válka Severu proti Jihu přinesla první nasazení kulometu ve velkém. „Stačí jen točit klikou, kulky si cíl najdou,“ říkal o svém smrtícím vynálezu R. J. Gatling. Zbraň měla několik hlavní, čím rychleji se točilo klikou, tím rychleji pálila. Kadence se udává 300 ran za minutu.