Článek
Začalo to nenápadně okolo roku 1990. Ing. Miloši Kovářovi z Obřan zbyl po opravě střechy plech a také další materiál. Nastal problém, co s ním?
Z nápadu, využít zbytky materiálů na model lokomotivy, se pomalu zrodil nápad, že by nebylo špatné, aby se jím mohly vozit menší děti. A tak postupně vznikala v klasické zahrádce rodinného domku na Mlýnském nábřeží zahradní železnice.
Snahou Ing. Kováře bylo napodobení železničního systému 30. až 50. let 20. století. Vzhledem k bezpečnosti dětí však nejde o modely v přesném měřítku. Na bezpečnost malých pasažérů klade Ing. Kovář velký důraz.
Právě z bezpečnostních důvodů byly vagonky postupně vybaveny ohrádkou, aby děti nevypadávaly. Všechny nápravy jsou vybaveny řetězovým převodem z důvodu zamezení jejich prokluzování. Pro větší bezpečnost dětí se také postupně připevňují vedle kolejí vodící lišty, zamezující převrácení vozíků. Vláček s dětmi projíždí i tunelem, kde Ing. Kovář nainstaloval bezpečnostní kameru.
Souprava uveze šest dětí zhruba ve věku do deseti let (max. do 30 kg) a délka trati je okolo 100 metrů.
Nástupní stanice je pod jabloní uprostřed zahrady. Když se ozve zapískání výpravčího, u kterého vláček zastavuje, vydá se souprava s dětmi na svou cestu. Projede kolem branky, kde je již spuštěná závora, zabraňující vstupu na trať, proplete se mezi okrasnými keři v levé části zahrádky a po trati, vedoucí kolem plotu, zmizí v tunelu, aby se o chviličku později vynořila a projela kolem další lokomotivy a drezíny zpět na nástupní stanici k čekajícím rodičům.
V zahradní železnici Ing. Kováře (http://www.zahradnizeleznice.net/) se mohou děti vozit od dubna do prosince každou neděli od 11 do 18 hodin. Vstupné je dobrovolné a je využíváno na snížení zvýšených nákladů na elektrickou energii a k pravidelné údržbě tratě i souprav.
