Článek
V pondělí 4. dubna začala pro starší žáky výuka asi o půl hodiny déle, na půl devátou byl totiž stanoven odjezd na Horku. Náhoda tomu chtěla, že žáci notně pocítili vodu i na své kůži, neboť po prosluněném víkendu v pondělí dopoledne vydatně pršelo a poněvadž nebrali v potaz naše upozornění na to, že je dobré vzít s sebou deštník, voda si našla cestu až k jejich kůži.
Po asi čtvrthodinové jízdě jsme vystoupili u místní úpravny vody asi půl kilometru vzdálené od samotné hráze. Průvodcovství se ujal pan Majer, který nás celou více jak hodinu provázel celým provozem a zasvěceně nám vykládal o tom, co vše je potřebné udělat, nežli se bez obav můžeme napít vody doma z kouhoutku.
Asi padesičlenná skupina postupně prošla celou cestou, kterou voda v úpravně podstupuje. Zastavili jsme se ve velíně, kde nám byl objasněn celý chod zařízení. V dnešní době je již plně monitorovaný a řízený prostřednictvím všudypřítomných počítačů. Systém sleduje odkud a v jakém množství se voda odebírá z nádrže, jaký je její průtok a dále vydává i povely k přidávání jednotlivých chemických přísad. Dává taktéž podněty k přesunu vody do jednotlivých sekcí. Celou úpravu tak v podstatě obsáhne jeden člověk, který má k ruce několik údržbářů a eletrikářů.
Voda se samozřejmě především čistí a dále upravuje. Čištění se uskutečňuje jak mechanické, tak samozřejmě i chemické. Při cestě provozem jsme nemohli nezaznamenat silný zápach chlóru, který je jednou ze základních příměsí, které surovou vodu zbavují pro člověka nebezpečných látek. Prošli jsme i místnosti se síty a strojovnou a zjistili jsme tak, že o vodu je zde dobře postaráno.
Nádrž zásobuje převážnou část okresu Sokolov a nutno poznamenat, že voda odsud je velmi kvalitní. Pod vlivem opravdu "mokrého" počasí jsme se rozhodli, že nepodstoupíme asi třičtvrtěhodinový výšlap na hráz, neboť by se to jistě následně projevilo na zdraví již beztak promoklých žáků. I přes tuto skutečnost bylo zajímavé dozvědět se o tom, co se s vodou děje, než uhasí naši žízeň
