Článek
Vesničku Giverny nemine nikdo, kdo se vydá z Paříže do Normandie směrem na Le Havre. Je sice poznamenaná komercí turistického ruchu, ale v samotném sídle malíře, dnes muzeu s rozsáhlou zahradou, panuje atmosféra klidu a květinové krásy.
Sám Monet prohlásil: „Jsem z ní u vytržení.“ Do zahrady věnoval všechny své peníze a ta se stala jeho uměleckou inspirací po dobu více jak dvaceti let. Shlédl se v japonském zahradním stylu a tak nechybí ani typické klenuté můstky, lavičky na rozjímání ve stínů bambusového háje a jezírka s lekníny.
Monet neměl rád organizovanost v přírodě a tak je jeho zahrada asymetricky řešená, plná křivek, nečekaných zákoutí a hlavně barev. Dominují popínavé růže, koberce kopretin a vlčích máků. Kromě zahradních chodníčků je každé místo osázeno květinami, nahodile rostou letničky, vistárie se pnou po každém zábradlí a tulipány všech barev na dlouhém stonku vykukují jak hejno slípek.
Monet byl takřka posedlý krásou leknínů (Nympheas) a jeho obrazová série s lekníny čítá kolem 250 obrazů. Ty největší dosahují úctyhodných rozměrů, jsou majetkem těch největších světových galerií a jsou zárovně posledním hitem na aukcích obrazů. V roce 2010 se v Londýně jeden z „leknínových“ obrazů prodal za 30 milionů liber.
Impresionismus je návratem k přírodě, vyniká hrou barev v měnícím se světle a u diváka může vyvolat smíšené pocity. Každý před obrazem hledá nějaké souznění s malířem. Ten ale říká: „Maluji, co vidím, a ne to, co si přejí vidět jiní.“
Nedaleko Monetova sídla se nachází také významná sbírka malířského umění mladých amerických impresionistů, kteří zde ve velkém počtu pobývali. Muzeum d'Art Américain by mělo vyjadřovat historické a estetické propojení mezi francouzskou a americkou malbou.
Musím přiznat, že z nespoutané krásy Monetovy zahrady na ploše jednoho hektaru jsem byl taktéž u vytržení. Květiny jsou prostě uměním přírody.
